Rozbijem jim ústa
22. 5. 2008
„Co se ti stalo Ryane ?“ Policejní stanice. Venku už byla tma. Mladá světlovlasá policistka táhla muže v uniformě, aby se posadil. Muž má nateklý ret a teče mu krev.
„Zase ti samí hajzlové, co nás přepadli s Chuckem.“ Vypadal rozezleně, „Až na to, že tentokrát jsem byl sám.“
„Tak si sedni.“ Světlovláska ho přinutila usednout na židli. Z krabičky nad umyvadlem si přinesla tampon a desinfekci a začala Ryanovi ošetřovat rozbitý ret.
„Hajzlové.“ Ulevil si.
„Rozbili ti ústa.“ Poznamenala celkem zbytečně mladá policistka. „Já rozbiju ústa jim, jestli je ještě někdy potkám.“ Rozesmála se čistým zvonivým smíchem.
„Zmlkni.“ Utrhl se na ni. Smích zmlkl, jako když ho utne. Policistka se postavila rovně a odložila tampón s desinfekcí na stůl vedle Ryana. Pak se k němu otočila zády, pomalu došla k oknu a zahleděla se do tmy venku. Nastalo ticho.
„Christine…“ ozval se pochvíli Ryan. Světlovláska se neotočila. Nezareagovala, „Christine, promiň.“ Tentokrát se na něj podívala. Ryana, jako by to povzbudilo, „Nechtěl jsem se tě dotknou. Jenom…“
„Co jenom ?“ Christine se otočila.
„Jenom jsi mi strašně… Někoho jsi mi strašně připomněla.“
„Koho ?“
„Jednu dívku. Mladou policistku.“
„Jakou policistku ?“
„Je to už skoro dvacet let…“
„Jakou policistku ?“
„Kate Ridingovou.“ Christine chvíli vypadala, že přemýšlí. Pak zavrtěla hlavou.
„Tu neznám.“
„Jak bys mohla.“ Ryan se smutně usmál, „Je to tak dávno.“
„Kolik ti je, Ryane.“
„Čtyřicet čtyři. Tenkrát mi bylo pětadvacet.“ Ryan podroboval zkoumavému pohledu prsty své ruky, „A ona byla tak stará, jako ty. Ano, ano. Byla o tři roky mladší, než já.“ Christine si přitáhla židli a posadila se naproti Ryanovi.
„Povídej.“ Vybídla ho.
„Byli jsme nejlepší přátelé. Už od dětství.“
„Nejlepší přátelé ?“
„No, ano. Ona byla jako moje sestra. A já jí byl bratrem. Drželi jsme spolu, jako to sourozenci dělají. Nastoupili jsme spolu k policii. A oba jsme začali dělat slibnou kariéru. Byli jsme nejlepší parťáci pod sluncem. A pak Kate přinesla tu zprávu.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Ryane !“
„Kate ? Co se děje ?“
„Posílají nás do akce.“
„Vážně, no to je skvělé. A co to je ?“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Tenkrát jsem z toho měl radost.“ Ryan se zhluboka nadechl, „Byli jsme šťastní.“
„Co se stalo ?“ Christine se mu pokoušela podívat do očí.
„Žádné štěstí…“ Ryan měl oči hluboké, jako studny, „…netrvá věčně.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Kate ! Tak co to je ?“
„Všechny policejní jednotky se mají dostavit na Broad Way, aby potlačili obrovskou demonstraci.“
„Dobře. Seberem deset chlapů a jedem.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Rok 1975.“ Ryan hleděl nepřítomně do stěny, „V New Yorku vypuklo hned několik demonstrací najednou. Ta, co byla na Broad Wayi se nám podařilo potlačit, ale demonstranti nám rozbili auto a tak jsme se museli vrátit na stanici pěšky.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Kate ! Pojď za mnou !“
„Kam jdeme ?“
„Vezmeme to přes Creek Street. Tam by měl být klid. Chlapi jdou s námi.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Nevím, proč jsem tenkrát zvolil právě Creek Street. Proč jsme to nemohli vzít radši po 145. Avenew.“ Ryan vrtěl hlavou a vypadal, že je pro něj tohle vzpomínání bolestivé, jako nic na světě. „Běželi jsme po Creek Street. A najednou bylo před námi asi deset chlapů. Obrátili jsme se, že radši utečem, jenomže za námi stálo dalších deset chlapů,“ Ryan se zhluboka nadechl, „Pak to začalo. Vrhli se na nás všichni najednou. Nás bylo patnáct. Snažil jsem se ji najít, ale odtrhli nás od sebe.“ Ryan si promnul zavřené oči, „Ti chlapi potom utekli, ale když se to uklidnilo, tak Kate…Kate ležela na zemi se zavřenýma očima. Všude kolem ní byla krev.“ Ryanovi se v očích objevily slzy, „Bylo tam tolik krve. Zkusil jsem tep, ale nenašel jsem ho.“ Slzy o tvářích mu stékaly bez jediného hlesnutí, „Byla tak studená. Pamatuju si, že byla, jako led. A pak začalo pršet.“ Zašeptal. Christine ho objala a on se k ní přitiskl, „Tenkrát, než jsme šli na Broad Way mi říkala, ´Rozbijem jim ústa a půjdeme domů.´ A já už dvacet let hledám toho chlapa, co jí zabil.“ Tentokrát se Christine podíval zpříma do očí. „Dneska večer ji mi ji strašlivě připomněla. Dneska večer mi chybí víc, než kdykoliv před tím.“
„Zase ti samí hajzlové, co nás přepadli s Chuckem.“ Vypadal rozezleně, „Až na to, že tentokrát jsem byl sám.“
„Tak si sedni.“ Světlovláska ho přinutila usednout na židli. Z krabičky nad umyvadlem si přinesla tampon a desinfekci a začala Ryanovi ošetřovat rozbitý ret.
„Hajzlové.“ Ulevil si.
„Rozbili ti ústa.“ Poznamenala celkem zbytečně mladá policistka. „Já rozbiju ústa jim, jestli je ještě někdy potkám.“ Rozesmála se čistým zvonivým smíchem.
„Zmlkni.“ Utrhl se na ni. Smích zmlkl, jako když ho utne. Policistka se postavila rovně a odložila tampón s desinfekcí na stůl vedle Ryana. Pak se k němu otočila zády, pomalu došla k oknu a zahleděla se do tmy venku. Nastalo ticho.
„Christine…“ ozval se pochvíli Ryan. Světlovláska se neotočila. Nezareagovala, „Christine, promiň.“ Tentokrát se na něj podívala. Ryana, jako by to povzbudilo, „Nechtěl jsem se tě dotknou. Jenom…“
„Co jenom ?“ Christine se otočila.
„Jenom jsi mi strašně… Někoho jsi mi strašně připomněla.“
„Koho ?“
„Jednu dívku. Mladou policistku.“
„Jakou policistku ?“
„Je to už skoro dvacet let…“
„Jakou policistku ?“
„Kate Ridingovou.“ Christine chvíli vypadala, že přemýšlí. Pak zavrtěla hlavou.
„Tu neznám.“
„Jak bys mohla.“ Ryan se smutně usmál, „Je to tak dávno.“
„Kolik ti je, Ryane.“
„Čtyřicet čtyři. Tenkrát mi bylo pětadvacet.“ Ryan podroboval zkoumavému pohledu prsty své ruky, „A ona byla tak stará, jako ty. Ano, ano. Byla o tři roky mladší, než já.“ Christine si přitáhla židli a posadila se naproti Ryanovi.
„Povídej.“ Vybídla ho.
„Byli jsme nejlepší přátelé. Už od dětství.“
„Nejlepší přátelé ?“
„No, ano. Ona byla jako moje sestra. A já jí byl bratrem. Drželi jsme spolu, jako to sourozenci dělají. Nastoupili jsme spolu k policii. A oba jsme začali dělat slibnou kariéru. Byli jsme nejlepší parťáci pod sluncem. A pak Kate přinesla tu zprávu.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Ryane !“
„Kate ? Co se děje ?“
„Posílají nás do akce.“
„Vážně, no to je skvělé. A co to je ?“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Tenkrát jsem z toho měl radost.“ Ryan se zhluboka nadechl, „Byli jsme šťastní.“
„Co se stalo ?“ Christine se mu pokoušela podívat do očí.
„Žádné štěstí…“ Ryan měl oči hluboké, jako studny, „…netrvá věčně.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Kate ! Tak co to je ?“
„Všechny policejní jednotky se mají dostavit na Broad Way, aby potlačili obrovskou demonstraci.“
„Dobře. Seberem deset chlapů a jedem.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Rok 1975.“ Ryan hleděl nepřítomně do stěny, „V New Yorku vypuklo hned několik demonstrací najednou. Ta, co byla na Broad Wayi se nám podařilo potlačit, ale demonstranti nám rozbili auto a tak jsme se museli vrátit na stanici pěšky.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Kate ! Pojď za mnou !“
„Kam jdeme ?“
„Vezmeme to přes Creek Street. Tam by měl být klid. Chlapi jdou s námi.“
Ooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooooo
„Nevím, proč jsem tenkrát zvolil právě Creek Street. Proč jsme to nemohli vzít radši po 145. Avenew.“ Ryan vrtěl hlavou a vypadal, že je pro něj tohle vzpomínání bolestivé, jako nic na světě. „Běželi jsme po Creek Street. A najednou bylo před námi asi deset chlapů. Obrátili jsme se, že radši utečem, jenomže za námi stálo dalších deset chlapů,“ Ryan se zhluboka nadechl, „Pak to začalo. Vrhli se na nás všichni najednou. Nás bylo patnáct. Snažil jsem se ji najít, ale odtrhli nás od sebe.“ Ryan si promnul zavřené oči, „Ti chlapi potom utekli, ale když se to uklidnilo, tak Kate…Kate ležela na zemi se zavřenýma očima. Všude kolem ní byla krev.“ Ryanovi se v očích objevily slzy, „Bylo tam tolik krve. Zkusil jsem tep, ale nenašel jsem ho.“ Slzy o tvářích mu stékaly bez jediného hlesnutí, „Byla tak studená. Pamatuju si, že byla, jako led. A pak začalo pršet.“ Zašeptal. Christine ho objala a on se k ní přitiskl, „Tenkrát, než jsme šli na Broad Way mi říkala, ´Rozbijem jim ústa a půjdeme domů.´ A já už dvacet let hledám toho chlapa, co jí zabil.“ Tentokrát se Christine podíval zpříma do očí. „Dneska večer ji mi ji strašlivě připomněla. Dneska večer mi chybí víc, než kdykoliv před tím.“
Depresivní
(Alasea, 4. 8. 2008 11:53)