Anděl část 6.
Lia se klepala zimou. Byla pravda, že roztrhané taneční boty a plesové šaty bez rukávů nebyly zrovna vhodným oblečením, když se pokoušela někomu utéct. No a pak taky nemusela skákat do té louže. Mohla si za to sama, protože se nepodívala, co je za plotem toho dvorku, než na něj seskočila. Nejdůležitější ale bylo, že na šňůře tam nějaká nedbalá hospodyňka zapomněla pánskou košili a kalhoty.
Když ji Ciaran de Petax vytahoval z louže, uklouzla jí nadávka. I po tmě bylo vidět, jak zrudl. Tak sprosté slovo zjevně ještě neslyšel. Přinejmenším ne od dívky vysokého postavení.
„Otočte se.“ Požádala šeptem. Bylo jí to celkem jedno, ale nechtěla jeho přivádět do ještě větších rozpaků. Když ji poslechl, bleskurychle vyměnila svoje šaty za mužský oblek. I ten byl trochu navlhlý, ale aspoň ne celý zašpiněný blátem. Zbývalo vyřešit boty. Dvěma ráznými trhnutími jim obou utrhla podpatek. Ciaran, který už byl zase otočený zpátky na ni jenom zíral. Zadoufala, že to, co jí věnoval, nebyl obdivný pohled.
Přes ploty několika dalších zahrad se dostali zpátky na ulici. Nikdy nebylo vidět ani živáčka.
„Takže od teď už jdeme každý sám za sebe.“ Lia se snažila se nepodívat do těch vyčítavých očí, „Já opustím město ještě dnes v noci a vám bych doporučila to samé. Předpokládám, že už se nikdy neuvidíme. Sbohem.“ rychle se otočila a chtěla utéct. Běhání jí šlo. Tvrdá ruka jí sevřela předloktí. Čekal to. Byl rychlý. Rychlejší, než čekala.
„Počkejte.“ to bylo snad poprvé, kdy v její přítomnosti promluvil sám od sebe. Měl zvláštní hlas. Děsivý a tišící zároveň, „Nemyslím si, že je dobrý nápad, vás nechat jít samotnou.“ To Liu rozzlobilo. Jedla s ní, jako by byla nějaký fakan.
„Máte pocit, že se o sebe neumím postarat?“ vyštěkla a marně se pokoušela vytrhnout mu ze sevření svou ruku. Ani to s ním nepohnulo.
„Ne.“ zavrtěl hlavou, „Vy se o sebe postarat dokážete. Jenomže já jsem slíbil vašemu strýci, že na vás budu dávat pozor.“
„Prosím vás…“ vyprskla, stále se snažíc vytrhnout se, „Nebudete si tu přece hrát na něco tak sentimentálního…“
„Slečno,“ úpěnlivý tón. Trpělivý a prosící pohled, „Já jsem přísahal.“
„Poslyšte, já nemám představu, kam půjdu, ale rozhodně to nebude odpolední vycházka.“ Lia se přestala snažit. Když s sebou přestala cukat, povolil i jeho stisk. Teď už neměla pocit, že jí upadne ruka. Stejně jí ale nebylo příjemné, jak se jí dotýkal, „Vy znáte jenom město. Tam venku to bude nebezpečné.“
„Myslím,“ zabručel. Zdálo se jí to, nebo se ušklíbl?, „Že s tím se dokážu vyrovnat.“
Komentáře
Přehled komentářů
Kdy bude další kapča??? A k revoluci???
Nemůžu se dočkat :-D
(Alasëa, 18. 9. 2010 19:19)
Psaní je jedna z mnoha věcí, na které mi díky školnímu roku nezbývá moc času. ;-)
...
(Mirime, 16. 9. 2010 18:47)Psaní je jedna z máala věcí, co mě drží při životě na začátku školního roku :)
(Alasëa, 16. 9. 2010 18:17)
Docela Tě obdivuju, že si i v chaosu počátku školního roku nacházíš čas na psaní. :-)
Jen tak dál... :-D
Další kapča...???
(Loryta, 21. 9. 2010 16:48)