12. Kapitola - Pohromy neklepou
Gill vystupovala z vlaku s jistým napětím. Nevěděla, že má babička domácí skřítku. Nikdy ji neviděla. Tedy skřítku, ne babičku. U babi byla na návštěvě jenom jednou a tenkrát skřítku ještě skřítku neměla. Když už se chystala projít bránou, když zjistila, že ji něco odejmulo zhruba ve výši kolen.
„Má paní !“ zapištěla skřítka a přitiskla se k ní ještě pevněji.
„Miky !“ Gill ji tady opravdu nečekala. Byla to mámina domácí skřítka, „Co tady děláš ?“
„Miky čekala na paní Gill !“ pochlubila se pak ale zvážněla, „když paní Elisabeta odešla, Miky začala sloužit pní Celestýně, ale Miky po právu patří Vám, paní Gill !“ Zazírala na Gill obrovsky modrýma očima.
„Co to máš na sobě, Miky ?“ podivila se Gill. Skřítka vězela v něčem, co podezřele připomínalo šaty vlastní výroby. Když ji Gill viděla naposled, nosila cosi, jako tógu z kávového ubrousku.
„Paní Celestýna řekla,“ zapištěla šťastně skřítka, „že si má Miky sehnat něco hezkého na sebe, ale že ji rozhodně nepropouští. A dala Miky jeden galeon !“
„Dobře Miky.“ Přikývla Gill, „všechno mi řekneš až doma. Jak se tam vlastně dostaneme ?“
„Miky tam paní Gill vezme !“ zapištěla skřítka šťastně. Chytila Gill pevně za ruku a najednou se ocitly ve tmě. Gill měla pocit, jako by se ji někdo snažil protlačit příliš úzkým tunelem. Cítila, jak se jí skřítčina ruka snaží jakoby vytrhnou. Chytila se jí o to pevněji.
+++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++++
Když nad tím vším přemýšlela, dospěla k názoru, že to mohlo být mnohem, ale mnohem horší. Babička byla veselá, jak vždycky. Jenom vypadala trochu bledá za tím sklem. Byla na izolaci, protože dračí spalničky jsou prudce infekční choroba. Léčitelka byla tak hodná, že sdělila Gill i předběžný termín jejího propuštění. Mělo to být někdy před Velikonocemi. A potom tu byl ještě ten dárek, který dostala od babičky těsně před odchodem. Babička se potutelně usmívala, když jí ho dávala. Gill si na něj vzpomněla až, když se znovu vrátila do Bradavic. Seděla v ložnici a čekání na Lily si krátila vybalováním oblečení, které měla s sebou. A úplně na dně tašky narazila na ten balík. Vyndala ho na světlo. Byl podivně měkký a neforemný. Gill roztrhla papír a z balíku se vysypala látka. Byla sytě, karmínově rudá. Gill ji zvedla za okraj do vzduchu. Ukázalo se, že v ní bylo zabaleno ještě něco. Další, menší balíček a…dopis ? Gill se ze všeho nejdřív vrhla na balíček. Perly, které z něj vypadly byly krásné. Tak krásné, jak jenom může náhrdelník z perel být. Gill se teď vrhla na dopis. Chtěla vědět, co to má znamenat.
Gill ! (psala babička)
Ty perly jsou moje. Nos je s hrdostí, protože jsou dědictvím tvého rodu. Ty šaty (Gill pohlédla na temně rudou látku) jsou tvoje. Nechala jsem je ušít pro tebe. Budou se ti hodit.
S láskou Tvoje Babi
Gill vzala perly a položila je na noční stolek pak popadla šaty a podržela je proti zrcadlu před sebou, aby se podívala, jak v nich bude vypadat. Lily rozrazila dveře.
„Ahoj Gill ! Představ si, že…“ zarazila se, když uviděla její nové šaty. Pak se ale usmála.
„Ty už to víš ? To je skvělé !“
„Co vím ?“ nechápala ji Gill.
„No, přece Vánoční ples.“
„Vánoční ples…“
„Vánoční ples !“
„Vánoční ples ?!“ Gill se posadila na postel a položila si hlavu do dlaní, „ach bože.“
„Co je ?“ Lily si sedla vedle ní a objala ji kolem ramen, „ty nemáš radost ?“
„Black…“ to jediné slovo z Gill vypadlo, „bude to s ním k nesnesení.“
„Vidíš. Tak z tohohle hlediska jsem o tom ještě nepřemýšlela. On Potter…“ Lily se najednou kousla do rtu, „A sakra.“
„Co ?“
„První tři tance.“
„Co je s nimi ?“
„Jsou povinné !“
„Jak to myslíš ?“
„No, prostě musíš jít tancovat s prvním, kdo si pro tebe přijde. Je to napsaný v pravidlech.“
„To si děláš srandu !“ vytřeštila oči Gill.
„No, byl by to pěkně ubohej vtip !“ ohradila se Lily, „kam jdeš ?“ zavolala za Gill, protože ta vyskočila a skoro se rozeběhla ke dveřím ložnice.
„Musím si něco zařídit !“ hodila přes rameno k Lily. Vřítila se do společensky a prodrala se davem shromážděným u nástěnky. A opravdu to tam bylo. Ples je povinný pro všechny od pátého ročníku výše. A první tři tance… Bylo to tam přesně, jak Lily řekla. Gill už věděla, co udělá. Nebude tancovat s Blackem. Za žádnou cenu. Vrhla se k otvoru v portrétu a utíkal do knihovny doufala, že tam najde toho, koho potřebuje. A on tam opravdu byl. Severus Snape seděl nad knihou a četl si. Gill ho měla docela ráda. Seděla s ním na lektvary a na přeměňování. Na lektvary byl génius. Přeměňování mu vůbec nešlo. Byl sice trochu bručoun, ale Gill věděla, že ji má jako kamarádku docela rád. Musela jednat rychle, protože ples měl začít už ten večer. Vždyť byl Štědrý den. Ples měl pokračovat ještě další tři večery potom.
Gill se posadila proti Snapeovi. Zdvihl hlavu, ale když zjisti, že to je jenom ona, zase ji sklonil.
„Seve…“ začala nejistě Gill, „chtěla bych s tebou udělat jistou dohodu.“
„Hm…“ Severus otočil stránku knihy, „O co jde ?“
„Vyzveš mě na první tři tance.“ Gill to skoro zašeptala, „a po plesu budeš dělat, jako že se mnou chodíš.“ Severus udiveně vzhlédl. Pak se chladně usmál.
„A co z toho budu mít Gill ?“
„Až do zkoušek tě budu doučovat přeměňování a pomstíš se Blackovi.“ Nadzvedl obočí.
„Že bych nebyl jediný, kdo ho tady na škole nemá rád ?“
„Je to hnusnej děvkař a podvodník.“ Zahučela Gill. Severus se znovu usmál a trochu se napřímil.
„Dej mi čas, si to rozmyslet.“ Požádal.
„Dobře. Za hodinu přijdu.“ Přikývla Gill. A také se usmála. Potom vstala a rozhodla se, že půjde zpátky do Nebelvírské věže.
„Gill !“ uslyšela za sebou. Severus Snape stál. Popošel k ní blíž, „Já to beru,“řekl tak tiše, že ho Gill sotva slyšela, „a to chození se vším všudy.“ Natáhl před sebe ruku. Gill mu ji bez zaváhání stiskla.