14. Kapitola - Vánoční ples
Lily se vrhla k oknu. Málem se přizabila o své smaragdově zelené šaty.
„Sněží !“ vykřikla. Gill zůstala stát s jejím skřipcem v ruce.
„Co blbneš ?“ usmála se, „už jsem to skoro měla. A kromě toho je tam tma, jako v pytli, tak jak to můžeš vidět ?“
„Jasně, promiň.“ Lily si nadzvedla dlouhou sukni a vrátila se zpátky k Gill. Té se konečně podařilo sepnout jí zářivě zrzavé vlasy do roztomilého drdolu. Suzan se vynořila z koupelny a Lucy vstala od zrcadla.
„Měli bysme jít.“ Poznamenala.
„Jo, už je skoro sedm.“ Přidala se Suzan. Vyšly z ložnice. Ve společenské místnosti už nebyl nikdo, kromě několika prvňáčků. Dorazily do velké síně. Uprostřed bylo uvolněno místo pro obrovský taneční parket. Na jeho jedné polovině seděly dívky. Na druhé kluci. Profesorka McGonagalová je pohybe ruky poslala sednout k dívkám. Kluci na sobě měli převážně černé obleky. U dívek se to nedalo popsat jedním slovem. Co holka, to jiné večerní šaty. Gill, Lily, Suzan a Lucy se posadily kousek od Tessie a Anastázie. Velká síň byla skutečně krásně vyzdobená. Třpytily se falešné rampouchy, zelenalo se jmelí rozvěšené všude po stěnách. Ředitel už chtěl evidentně zahájit ples, když se s rachotem přiřítili poslední opozdilci. No ovšem, pomyslela si Gill. Black a Potter. Zjevně se jim podařilo odstranit Lilyinu kletbu jenom částečně, protože James měl vlasy pořád ještě pěkně zacuchané a Sirius měl nazelenalý odstín. Oba sklidili znechucený pohled profesorky McGonagalové. Když se konečně posadili na svá místa, ředitel vstal, aby začal.
„Vánoční ples je výjimečná událost.“ Začal. Gill ho moc neposlouchala. Spočinula pohledem na Severusovi. Oblek, který mě na sobě mu moc neseděl, ale Gill viděla, že se snažil. Dokonce si umyl vlasy.
„Takže nezapomeňte na právo prvních tří tanců ! Můžeme začít.“ Pokynul Brumbál hudebníkům. Většina kluků při prvních tónech vyskočila a vrhla se k dívkám. Každý chtěl získat tu, která se mu líbila. Gill z hrůzou sledovala, jak se k ní blíží Black a jak Severusovi zabránil v další chůzi k ní houf uhihňaných čtvrťaček. Black k ní dorazil první.
„Právo prvního tance.“ Ušklíbl se. Gill beze slova vstala a vrhla poslední zoufalý pohled na Severuse. Viděla, jak šeptá nějakou nadávku. Vydali se na parket. Ploužák, zaúpěla Gill, když se zaposlouchala do tónů písně, to my ještě chybělo. Položila Siriusovi ruce na ramena. Chtěla být co nejdál od něj. Nevyšlo jí to, protože ji objal kolem pasu a přitáhl si ji do náručí.
„Srabusek to nestihl.“ Pronesl tiše, tak, aby to slyšela jenom ona. Měl ústa těsně vedle jejího ucha.
„Ne. Nestihl.“ Zasyčela Gill a schválně mu dupla na nohu tak, aby ho to, co nejvíc bolelo. Slyšela, jak sykl bolestí. Už nic neříkal, jenom sjel rukama o trochu níž.
„Dej ty ruce zpátky.“ Zašeptala Gill, „nebo ti na tu nohu dupnu znova.“
„Dobře,“ vyhověl jí, „jak si její veličenstvo přeje.“ Pomalu se kývali sem tam a Gill se přes jeho rameno rozhlížela po parketu. Viděla, že Lily tancuje s Jamesem Potterem. Viděla taky, že mu do ucha chrlí nadávky nejhoršího druhu. Usmála se. Patří mu to. Viděla Lucy, která tancovala s Peterem Petigrewem. Ani se nemusela zase tak moc sklánět. Suzan tancovala s Remusem Lupinem.
„Má Srabus něco, co já nemám ?“ ozval se znovu Sirius.
„Třeba jako mozek myslíš ?“ zeptala se Gill.
„Já to myslel vážně. Co se ti na mě nelíbí ?“
„Nevím, kde mám začít.“
„Dej si se mnou rande. Aspoň jedno.“
„To jako myslíš poprvé a naposled ? Jako s tou blonckou ? A druhej den budeš dělat, jako, že mě neznáš ?“
„Tu blondýnku jsem vůbec neznal.“
„Lžeš.“
„Ne, to teda nelžu. Vsadily se.“
„Kdo ?“
„Holky z Havraspáru. Vsadila se se svýma kamarádkama, že mě obejme.“
„Nevěřím ti.“
„Ale bylo to tak.“
„Blacku !“
„Slyším.“
„Ty ruce.“
„Soráč, ale tobě se to nelíbí ?“
„Ne, nelíbí. Jsem první ?“
„Jo.“ Tancovali dál. Písnička byla hodně, hodně dlouhá.
„Jsi šílenec.“ Řekla po chvíli mlčení. Trochu se od ní odtáhl a překvapeně se na ni podíval.
„Proč ?“
„Nebudu s tebou chodit, ani kdyby ses snažil sebevíc.“
„Nechtěj mi tvrdit, že Snape je tvoje opravdová láska.“
„Není.“ Pokrčila rameny, „ale tebe nemám ráda.“
„Proč ?“
„Ublížil jsi mi.“
„Vysvětlil jsem ti to. Nebyla to moje vina.“
„Víš, že ti nevěřím.“ Gill si položila hlavu na jeho hrudník.
„Potom jsi blázen ty.“
„Proč ?“
„Spousta holek by se mnou chtěla chodit.“
„Já ne.“
„Proč ?“
„To proč je pěkně protivný slovo.“ Sirius se najednou napřímil. Gill ho pustila, aby se dozvěděla proč. Uviděla Severuse Snapea, jak významně podupává za Siriusem.
„Co chceš, Srabusi ?“
„Tancuješ s mojí holkou, Blacku.“
„Právo prvního tance, Srábku.“ Ušklíbl se Sirius.
„První písnička už skončila.“ Upozornil ho. Gill si to ve stejný okamžik uvědomila také. Hudba už nehrála. Většina tanečních párů už zase seděla na svých místech. Jenom oni tři stáli uprostřed parketu. Všichni se teď dívali na ně.
„Blacku pusť mě.“ Zašeptala Gill. Ten ji zjevně nevnímal, protože se soustředil jenom na svou hádku se Severusem. Hádali se o Gill. Najednou se Sirius na Snapea vrhl a začal ho mlátit vší silou.
„Siriusi !“ Gill zapomněla na diváky, „Ne ! Nech ho !“ Snažila se ho od Snapea odtrhnout. Surově ji odstrčil a mlátil ho dál.
„Impedimenta !“ zasáhla konečně profesorka McGonagalová. Kouzlo od sebe Siriuse se Severusem odtrhlo, „Srážím vám každému padesát bodů.“ Pronesla do ticha, „vy dva.“ Ukázala na Siriuse a Gill, „Teď okamžitě odejdete do svých ložnic. A vy Blacku se po prázdninách hlaste u mě na školní trest. Ten čeká i vás pane Snape, ale vás teď dovedu na ošetřovnu.“ Gill si všimla, že mu z nosu teče krev, „Ostatní,“ dodala ještě profesorka McGonagalová, „se mohou připravit na druhý tanec.“ Vyšli z velké síně. Profesorka chytila Snapea pevně pod paží a rychle ho vlekla na ošetřovnu. Gill se chtěla co nejdřív vrátit do ložnice a tak rychle vyrazila ke schodům. Sirius ji chytil za ruku.
„Pusť mě !“ osopila se na něj.
„Gill, proč mě nenávidíš ?“
„Nech mě být.“ Popadl ji za obě nadloktí a přimáčkl ji zády ke zdi.
„Koukej mě pustit.“ Zaječela.
„Nekřič. Uslyší tě a dostaneš trest taky.“
„Jestli mě okamžitě nepustíš, tak…“
„Tak, co Warbecková ?“ rozpřáhla se a vrazila mu facku až se zapotácel. Přiskočil zpátky k ní a prudce ji políbil. Překvapilo jí to, ale nezaskočilo. Jeho rty se do ní hltavě vpíjely. Rozpřáhla se a vrazila mu další facku. Zdálo se, že ho to jenom víc rozdráždilo. Opět ji popadl, tentokrát kolem pasu a tvrdě ji k sobě přimáčkl. Jeho rty teď byli mnohem, mnohem hladovější. Gill se podlomila kolena, nehodlala se však tak rychle vzdát. Začala do něj bušit pěstmi. Zdálo se, že mu tím nepůsobí žádné větší potíže. Při vzdoru ji však k sobě jenom pevněji přimáčkl. Gill se přestala bránit a podlehla intenzitě jeho polibků. Jakmile ucítil, že její odpor ochabuje, pustil ji a pohladil ji rukama po zádech. Na to Gill čekala. Rychle ho od sebe odstrčila a snažila se popadnout dech.
„Co sis, jako myslel, že děláš ?“ zaječela na něj.
„Musel jsem tě nějak uklidnit.“ Odsekl a klidně se usmíval.
„A to sis jako myslel, že tímhle mě uklidníš ?“ Gill přímo soptila vzteky.
„Jo.“
„JO ?!“
„A myslím, že se mi to povedlo. Líbilo se ti to ?“
„Cože ? Ty ses asi zbláznil ! Ani ve snu ! Zkus to ještě jednou a zakleju tě tak, že si s tím ani Brumbál neporadí.“ Otočila se a vyběhla schody. Celou cestu do Nebelvírské věže běžela. Věděla, že se ji snaží dohnat a bylo jí to jedno.
Komentáře
Přehled komentářů
Ahojky, tak jsem si právě přečetla 15.kapitolu...no neuvěřitelný!! Musíš pokračovat a žádný výmluvy typu: Já newim jak! MUUSÍÍŠŠŠŠ!!! :o)
15.kapitola
(Ice, 9. 12. 2007 18:47)