Kapitola 11. - Všechny věci z vrcholu seznamu věcí, které se nikdy neměly stát 2
„Mell ! Vím, že jsi tam ! Mell ! Otevři, nebo ty dveře vyrazím ! Mell !“ Mellory si uvědomila, že stále ještě leží na zemi v kuchyni. Viděla do chodby. Viděla jak se dveře otevřely pod náporem bílého světla a dovnitř vstoupil Remus Lupin. Když ji uviděl ležet na zemi, rozeběhl se k ní a pomáhal jí vstát.
„Co se ti stalo ?“ ptal se rychle, „To ti udělal on ?“
„Kdo ?“
„Black…“ Mellory se na Remuse zaraženě podívala.
„Proč zrovna Sirius ?“
„Ty to ještě nevíš ?“ Remus na ni zíral, „Tak co jsi dělal na zemi.“ Mellory si najednou vzpomněla. Mlčky ukázala na včerejší noviny a potom jí to všechno došlo. Bývala by se znovu hroutila, kdyby ji Remus nezachytil a nepřitiskl k sobě.
„Řekni…“ podařilo se jí ze sebe vypravit mezi vzlyky, „řekni, že to není pravda.“ Remus mlčel. Mellory mu bušila pěstmi do hrudi a vzlyky se jí draly ústy ven.
„Mellory,“ zašeptal po chvíli Remus, „Mellory já si nejsem jistý, jestli ti můžu říct ještě tu druhou zprávu.“
„Jakou druhou zprávu ?“
„Tu o Blackovi…“ „
Myslíš Siriuse ? Proč mu tak říkáš ?“
„Protože on…zradil.“
Když Mellory opouštěla nemocnici svatého Munga, cítila se podivně prázdná. Remus, který jí pomáhal nést tašku vypadal mírně nesvůj. Mell věděla, že si pořád ještě vyčítá, že se zhroutila kvůli tomu, že jí řekl příliš mnoho špatných zpráv najednou. Remus šel krok za Mellory a pozoroval ji. Snažil se zjistit, co si myslí. Byla strašlivě bílá. Byla to jenom jeho chyba. Měl to udělat jinak.
„Remusi ?“ otočila se na něj nečekaně.
„Ano ?“
„Co mám teď dělat ?“
„Vezmu tě domů a odpočineš si…“
„Ne,“ Mellory zavrtěla hlavou, „Já myslím, co mám dělat se zbytkem svého života.“ Remus nevěděl, co jí na to má odpovědět. Prostě pokrčil rameny, „Já tomu pořád nemůžu uvěřit.“ Zašeptala. Pustil tašku na zem, přitiskl ji k sobě a nechal ji, aby se mu vyplakala na rameni.
Plynuly měsíce. Mellory dostala dopis. Byl celý umolousaný, jak prošel mnoha rukama při kontrolách. Někdo ho otevřel a potom znovu nebale zavřel. Dobře známým škrabopisem tam stálo její jméno a stará adresa. Byl to dopis od Siriuse. Mellory nenašla odvahu ho otevřít. Nenašla odvahu si přečíst, co jí píše. Plynuly roky. Mellory stále pracovala jako prodavačka ve velkoprodejně Mžourov v Příčné ulici. A uzavřela se do sebe. Dopis od Siriuse ležel neotevřený na stole v kuchyni. Remus za ní občas chodil na návštěvu a psal jí dopisy. Pomáhala mu shánět práci a bydlení, když na tom byl nejhůř. Z celé bývalé bradavické party zbyly už jenom oni dva.
Tak uplynulo deset let a jednoho dne přinesl Remus Mellory fotografii. Byla to fotografie Harryho Pottera. Věděl, že ji tím potěší.
„Vypadá, jako zmenšená kopie Jamese.“ Zašeptala Mellory překvapeně. Když Harryho viděla naposledy byl mu sotva rok. Za deset let se – překvapivě – změnil k nepoznání, „On má Lilyiny oči.“ Mell si tu fotku schovala ke třem, které měla nejradši. Na jedné byla společně s Lily a celou partou pobertů. Druhá byla ta fotografie, která je dala se Siriusem dohromady. Ta na které vypadala jako naprostý debil. A poslední byla už hodně stará fotka na které byl její bratr a otec. Otec už zemřel a Willy se oženil a odstěhoval do Ameriky. Už celou věčnost ho neviděla.
A tak uplynuly další dva roky. Mellory se ráno probudila odkopaná. Byl začátek srpna, ale ve staré zástavbě bylo vždycky chladno. Oblékla si župan a vydala se do kuchyně ještě celá rozespalá. Když začala chystat snídani, se zasténáním se probudil Remus, který podřimoval na pohovce. Před týdnem ho vyhodili z práce a předevčírem byl úplněk. Mellory mu mlčky podala hrnek s kávou. Podle svých vlastních slov se Remus po každém úplňku cítil s přibývajícím věkem hůř a hůř. Otevřeným oknem dovnitř vlétla sova s ranními novinami. Mellory jí do váčku u nohy vložila taxu a převzala od ní úhledně zabalené noviny. Denní Věštec se teď snažil si stůj co stůj udržet všechny odběratele. Mellory roztrhla obal a hodila ho směrem k odpadkovému koši, který po něm vesele skočil. Jediným pohybem roztřepla noviny, aby si mohla přečíst hlavní zprávu dne.
Masový vrah Sirius Black utekl z Azkabanu !
Hlásal titulek. Mellory zírala na první stránku novin, kde byla obrovská fotka neuvěřitelně zdrchaného obličeje, který kdysi znala lépe než ten vlastní.
Remus si mezitím přebíral dopis od jiné sovy. Chvíli zamyšleně četl, ale pak se otočil s širokým úsměvem na Mellory.
„Vypadá to, že mám zase práci.“ Prohlásil, „A hádej kde.“ Žádná odpověď. Remus vstal, „Mell ?“ zeptal se. Mellory zírala do novin. Z tváří se jí vytratil veškerá barva. Rázně k ní přešel, vzal jí noviny z rukou a podíval se na první stránku.
„No nazdar.“ Ozval se po chvíli zděšeného ticha. Mellory se zhroutila na židli, položila si ruce na stůl, hlavu na ně a začala nezadržitelně vzlykat.
Bylo to pár dní potom, co denní věštec přinesl tu zlou zprávu. Bylo už pozdě odpoledne a Mellory se právě chystala zavřít obchod, když v tom najednou dovnitř vběhl ohromný a neuvěřitelně vyhublý černý pes. Mell se rozhlédla po ulici, aby zjistila, jestli ho někdo nevolá a když se zdálo, že ne zavřela dveře, zamkla a hůlkou stáhla roletu. Některá zvířata takhle do obchodu přibyla. Byla to chytrá stvoření která neměla kde složit hlavu. Stále obrácená k výkladní skříni Mellory vykouzlila misku. Zachytila ji a plnícím kouzlem do ní přičarovala vodu. Pak se otočila. Miska jí vypadla z rukou a roztříštila se na podlaze. Velký černý pes zmizel. Místo něho tam stál Sirius Black.
Komentáře
Přehled komentářů
užasnej konec...ale tak trochu, jenom trošku sem ho předpokladala:)
....................
(wocassek, 30. 12. 2008 14:00)úúúúžáááááááááááááááááááááááááááááá to je krásná kapitola, nwm proč se mi zrovna tak líbí ale je skvělá
.......
(Mirime, 16. 12. 2008 13:06)danke schön, merci, gracie, thak you very mutch, prostě děkuju za vaše komentáře. Myslím, že dostanete konec týhle povídky k vánocům :-{}
Uáááááááá.....skvělý!
(Irene, 15. 12. 2008 22:07)
He...tak jak bych zabila čas....spát se mi neche.... učit chemii taky ne, tak ti sem napíšu par blafů.... (protože víc než že je ta povídka skvělá se na ni říct nedá!!!)
Juchajda! Taky jsem jednu dobu psala o jeho útěku....ale psaní dojemnejch povídek na poberty mě naprotosto odrovnalo... . Ale číst, jo to je jiná!A navíc tadle začíná vážně nabírat obrátky tak šupem....!!!! Se těšíme!
.......
(¨maja, 3. 1. 2009 15:00)