Kapitola 1. - Všechno dobře dopadne
15. 6. 2008
„Tati ?“
„Já tě poslouchám Mell.“
„Oni se mi budou smát.“
„Neboj se. I ta nejošklivější květinka jednou vykvete, ale až přijde její čas.“
„A co když se mi budou smát stejně.“
„Máš čtyři starší bratry. Kdo by si na tebe troufnul.“
Otec naposled objal malou holčičku, která nejistě postávala na peronu nádraží 9 a ¾ a postrčil ji ke dveřím vlaku. Dívenka se v uličce připojila ke svým bratrům a mávala, dokud vlak nezajel do zatáčky a otec nezmizel. Pak si na nose posunula tlusté brýle o kousek výš, uhladila si blonďaté kudrnaté vlasy a chystala se vydat za svými bratry, když ji ten nejstarší zarazil. „Hleď si svýho, prcku.“
„Ale, Joely…“
„Žádný ale. Nathalie by se zbláznila, kdyby viděla tebe v mojí společnosti. Opovaž se jí říct, že jsi moje sestra.“
„Tak já půjdu s Nilsem.“
„Tak na to zapomeň.“ Ohradil se její druhý bratr a zmizel v chodbičce za Joelem.
„Jacobe…“
„Já mam sraz s kámošema.“ Pokrčil rameny třetí ze sourozenců, „Akorát bys mi dělala ostudu.“
„Willy ?“
„Pomůžu ti najít tvoje nový spolužáky, ale pak musim za kamarádama. Slíbil jsem jim to.“ Willy byl kromě Mell jediný v rodině, kdo měl blond vlasy a byl jediný, kromě otce, komu na Mell trochu záleželo. Mellory Christopherová měla obrovskou rodinu. Měla nepřeberně bratránků a sestřenic a při jedné z „malých“ rodinných oslav nešťastnou náhodou spadla do jezera, kde bylo tenkrát asi pět metrů vody. Bylo jí šest a neuměla plavat. Willovi bylo sedm a plavat uměl výborně. Kdyby nebylo jeho, byla by se utopila, protože nikdo jiný si nevšiml, že se ztratila.
„Mell ?“ William ji vytrhl ze vzpomínání, „Jsme tady.“ Postrčil ji směrem ke kupé, kde sedělo pět dalších prvňáků, „Hodně štěstí.“ Popřál jí a zmizel v chodbičce směrem k lokomotivě. Mellory se zhluboka nadechla a otevřela dveře.
„Ahoj,“ pozdravila všechny, „Je tu volno ?“
„Jasan.“ Přikývl dívka se zářivě zrzavými vlasy, která seděla těsně u dveří a hned jí podávala ruku, „Já jsem Lily. Lily Evansová.“
„Já jsem Mellory Christopherová.“ Mell podávanou ruku přijala a potřásla jí, „Moc mě těší.“
V kupé seděli i další prváci. Černovlasý chlapec, který téměř bez přestání zíral z okna, jako by si chtěl zapamatovat krajinu dřív, než se zase dostane do vězení, se představil jako Sirius Black.
„Máš hezký brejle.“ Podotknul.
„Tak si jich nevšímej, když ti vadí.“ Odsekla Mell.
„Ale já to myslel vážně. Sluší ti to.“
„Já jsem James Potter.“ Pomohl jí od odpovědi sympaticky vypadající kluk, který chvíli před tím zíral na Lily.
„Já se jmenuju Petl Petiglew.“ Malý tlustý kluk, který vypadal, že nerozezná vosu od kachny a ještě k tomu šišlal.
„A já Remus Lupin.“ Nemocně vypadající chlapec, který Mell byl rozhodně příjemnější, než Petr. Dívka s tmavými vlasy a sinalou pletí vypadala, jako kdyby si ani nepřála sem patřit.
„A jak se jmenuješ ty ?“ zeptala se jí Mellory, protože ji chtěla povzbudit. Říkala si totiž, že se dívka možná stydí.
„A co je ti po tom ?“ odsekla dívka. V tu chvíli někdo otevřel dveře. Stála v nich ta samá dívka. Mell se sama napomenula. Dvojče podivné černovlásky.
„Jdeme pryč sestro.“ Pronesla upjatě, „Jsou pod naší úroveň.“ Pak se nečekaně otočila na Siriuse Blacka, „Tobě se divím, že se nimi vůbec bavíš, ale tys…“
„…měl konec konců vždycky podivínské zvyky.“ Dokončila její sestra. S nosem zdviženým tak, že vypadala, že jí do něj naprší, se zvedla, popadla svůj kufr a odešla za svou sestrou někam pryč.
„Kdo to byl ?“ Mellory adresovala svou otázku Lily. Ta ale jenom pokrčila rameny. Mell se tázavě podívala na Siriuse.
„Sestry Luciuse Malfoye. Jsou dvojčata. Yvonne a Gertruda.“
„Dost hrozný jména.“ Mínila Lily. Mell však zajímalo něco jiného.
„Odkud se znáte ?“ zeptala se.
„Naše…“ Sirius váhal, „Naše rodiny se znají už dlouho. Malfoy je zasnoubený s mojí sestřenicí.“
„To nevadí, brácho.“ Tentokrát se ozval James Potter, „Ty mi přijdeš docela v pohodě.“
A tak přijeli do Bradavic. Myslím, že nemusím říkat, jak dopadlo zařazování. Lily, James, Sirius, Petr, Remus i Mellory se dostali do Nebelvíru. Sestry Malfoyovy přirozeně do Zmijozelu. Jenomže tohle zdaleka není konec. Tohle je teprve začátek.
„Já tě poslouchám Mell.“
„Oni se mi budou smát.“
„Neboj se. I ta nejošklivější květinka jednou vykvete, ale až přijde její čas.“
„A co když se mi budou smát stejně.“
„Máš čtyři starší bratry. Kdo by si na tebe troufnul.“
Otec naposled objal malou holčičku, která nejistě postávala na peronu nádraží 9 a ¾ a postrčil ji ke dveřím vlaku. Dívenka se v uličce připojila ke svým bratrům a mávala, dokud vlak nezajel do zatáčky a otec nezmizel. Pak si na nose posunula tlusté brýle o kousek výš, uhladila si blonďaté kudrnaté vlasy a chystala se vydat za svými bratry, když ji ten nejstarší zarazil. „Hleď si svýho, prcku.“
„Ale, Joely…“
„Žádný ale. Nathalie by se zbláznila, kdyby viděla tebe v mojí společnosti. Opovaž se jí říct, že jsi moje sestra.“
„Tak já půjdu s Nilsem.“
„Tak na to zapomeň.“ Ohradil se její druhý bratr a zmizel v chodbičce za Joelem.
„Jacobe…“
„Já mam sraz s kámošema.“ Pokrčil rameny třetí ze sourozenců, „Akorát bys mi dělala ostudu.“
„Willy ?“
„Pomůžu ti najít tvoje nový spolužáky, ale pak musim za kamarádama. Slíbil jsem jim to.“ Willy byl kromě Mell jediný v rodině, kdo měl blond vlasy a byl jediný, kromě otce, komu na Mell trochu záleželo. Mellory Christopherová měla obrovskou rodinu. Měla nepřeberně bratránků a sestřenic a při jedné z „malých“ rodinných oslav nešťastnou náhodou spadla do jezera, kde bylo tenkrát asi pět metrů vody. Bylo jí šest a neuměla plavat. Willovi bylo sedm a plavat uměl výborně. Kdyby nebylo jeho, byla by se utopila, protože nikdo jiný si nevšiml, že se ztratila.
„Mell ?“ William ji vytrhl ze vzpomínání, „Jsme tady.“ Postrčil ji směrem ke kupé, kde sedělo pět dalších prvňáků, „Hodně štěstí.“ Popřál jí a zmizel v chodbičce směrem k lokomotivě. Mellory se zhluboka nadechla a otevřela dveře.
„Ahoj,“ pozdravila všechny, „Je tu volno ?“
„Jasan.“ Přikývl dívka se zářivě zrzavými vlasy, která seděla těsně u dveří a hned jí podávala ruku, „Já jsem Lily. Lily Evansová.“
„Já jsem Mellory Christopherová.“ Mell podávanou ruku přijala a potřásla jí, „Moc mě těší.“
V kupé seděli i další prváci. Černovlasý chlapec, který téměř bez přestání zíral z okna, jako by si chtěl zapamatovat krajinu dřív, než se zase dostane do vězení, se představil jako Sirius Black.
„Máš hezký brejle.“ Podotknul.
„Tak si jich nevšímej, když ti vadí.“ Odsekla Mell.
„Ale já to myslel vážně. Sluší ti to.“
„Já jsem James Potter.“ Pomohl jí od odpovědi sympaticky vypadající kluk, který chvíli před tím zíral na Lily.
„Já se jmenuju Petl Petiglew.“ Malý tlustý kluk, který vypadal, že nerozezná vosu od kachny a ještě k tomu šišlal.
„A já Remus Lupin.“ Nemocně vypadající chlapec, který Mell byl rozhodně příjemnější, než Petr. Dívka s tmavými vlasy a sinalou pletí vypadala, jako kdyby si ani nepřála sem patřit.
„A jak se jmenuješ ty ?“ zeptala se jí Mellory, protože ji chtěla povzbudit. Říkala si totiž, že se dívka možná stydí.
„A co je ti po tom ?“ odsekla dívka. V tu chvíli někdo otevřel dveře. Stála v nich ta samá dívka. Mell se sama napomenula. Dvojče podivné černovlásky.
„Jdeme pryč sestro.“ Pronesla upjatě, „Jsou pod naší úroveň.“ Pak se nečekaně otočila na Siriuse Blacka, „Tobě se divím, že se nimi vůbec bavíš, ale tys…“
„…měl konec konců vždycky podivínské zvyky.“ Dokončila její sestra. S nosem zdviženým tak, že vypadala, že jí do něj naprší, se zvedla, popadla svůj kufr a odešla za svou sestrou někam pryč.
„Kdo to byl ?“ Mellory adresovala svou otázku Lily. Ta ale jenom pokrčila rameny. Mell se tázavě podívala na Siriuse.
„Sestry Luciuse Malfoye. Jsou dvojčata. Yvonne a Gertruda.“
„Dost hrozný jména.“ Mínila Lily. Mell však zajímalo něco jiného.
„Odkud se znáte ?“ zeptala se.
„Naše…“ Sirius váhal, „Naše rodiny se znají už dlouho. Malfoy je zasnoubený s mojí sestřenicí.“
„To nevadí, brácho.“ Tentokrát se ozval James Potter, „Ty mi přijdeš docela v pohodě.“
A tak přijeli do Bradavic. Myslím, že nemusím říkat, jak dopadlo zařazování. Lily, James, Sirius, Petr, Remus i Mellory se dostali do Nebelvíru. Sestry Malfoyovy přirozeně do Zmijozelu. Jenomže tohle zdaleka není konec. Tohle je teprve začátek.
Komentáře
Přehled komentářů
Krása ale... že by se v jedenácti letech už zasnoubili??? to nevy ale jinak úža!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
To všichni
(Mirime, 22. 6. 2008 21:24)
Alasea - dík za slova chvály budu se snažit.
Mája - Díkys. Máš pravdu. spíš by se to dalo formulovat, jako pokus o uhlazení vlasů :-)
pěkny
(maja, 16. 6. 2008 17:07)moooooc pekny, ale vytkla bych jednu věc z vlastní zkušenosti vim že kudrnaté vlasy nejdou uhladit:-)
Chvála a dotaz
(marťanQa, 4. 10. 2009 20:14)