Kapitola 7. - Záchrana na podruhé
20. 10. 2008
Mellory se toulala hradem. Ani v nejmenším nelitovala toho, co řekla Siriusi Blackovi. Zasloužil si to. Blbec. Kdyby se tak jenom mohla zbavit toho podivného pocitu někde v oblasti žaludku. Jako kdyby jí tam lítalo několik motýlů. Zachránil jí život, to je pravda. A pravděpodobně při tom riskoval svůj život. To je taky pravda. Na druhou stranu, kdyby nebylo jeho, nemusel by Mellory zachraňovat nikdo. Za urputného přemýšlení Mellory zahnula do další chodby a pokračovala směrem k severnímu nádvoří. Tiše a bezmyšlenkovitě se vracela zpátky do nebelvírské věže. Pak uslyšela ty hlasy.
„Jestliže se k pánovi nepřidáš po tom, co ses dozvěděl, budeš hlupák Severusi.“
„Já nevím, Luciusi.“
„Mohlo by to být tvé poslední zaváhání, Severusi.“
„Dobrá. Přistupuji na vaši dohodu.“
„Věděl jsem, že jsi rozumný mladík, Severusi.“ Vzápětí někdo rozrazil dveře na chodbu. Ven vyšla mužská postava a v šeru chodby si ten muž Mellory naneštěstí všiml.
„Kohopak to tu máme ?“ zasyčel skoro až nenávistně. Mell ten hlas poznala. Lucius Malfoy. Největší grázl na škole. Ze dveří učebny se vynořilo několik dalších postav.
„Mellory Christopherová. A slyšela celý náš rozhovor.“ Pokračoval Malfoy, „to je špatné, Mell poslouchat za dveřmi.“
„Takže, já už radši půjdu.“ Ozvala se nejistě Mellory.
„Půjdeš ?“ Malfoy tázavě zvedl obočí, „Jen ještě moment Mellory.“ Obrovská bolest.
„Co je s tebou Mell ?“ Lily do Mellory šťouchla, aby ji vzbudila. Seděli na hodině dějin čar a kouzel, která se neuvěřitelně vlekla, „Vypadáš, jako by tě někdo zmlátil.“
„To nic.“ Mellory zavrtěla hlavou, „Jenom jsem trochu unavená.“
„Tak dobře.“ Normálně by se Lily nespokojila s tak obyčejným vysvětlením, ale Mell si byla jistá, že právě dlí myšlenkami někde v přítomnosti Jamese Pottera.
Obrovská bolest.
„Včera jsi nepřišla, Mell. To mě mrzelo.“ Znovu obrovská bolest, „Ber tohle, jako varování. Jestli se příště nedostavíš, bude to horší.“ Obrovská bolest.
Mellory podřimovala u oběda ve velké síni, dokud do ní Remus nešťouchl.
„Mell, vypadáš příšerně.“ Obvinil ji.
„Děkuju.“ Zamumlala Mellory a otřela si z tváře rýžový nákyp.
„Co se to s tebou děje ?“
„Nic, jenom jsem strašně unavená.“
„Nevěřím ti.“
„Já jsem opravdu jen strašně unavená.“
„Mellory se mi poslední dobou vůbec nelíbí.“ Podotkl Remus, ve společenské místnosti.
„Mě jo.“ Sirius zíral do zdi.
„Počkej, já to nemyslím takhle,“ brzdil ho Remus, „Chodí, jako duch. Je jako kdyby ji někdo každou noc mlátil. Tohle se mi na ní nelíbí.“
„A do háje.“ Sirius se vzpamatoval. Rychle vyskočil a vyběhl k otvoru v portrétu.
„Kam jdeš ?“ křikl za ním se Remus.
„Na něco jsem si vzpomněl.“ Zněla odpověď.
Obrovská bolest.
„Myslím, že bys mohla i trochu křičet Mell.“ Znovu obrovská bolest, „Mell drahoušku, ty už se vůbec nebráníš…“ obrovská bolest. Pak tma.
„Mellory ! Mell !“ lehké poklepávání po tvářích, „Mell, prober se.“ Otevřela oči. Uviděla nad sebou tak děsivě známý obličej.
„Siriusi,“ vydechla, „Ale já už ti odpustila.“
„Jestliže se k pánovi nepřidáš po tom, co ses dozvěděl, budeš hlupák Severusi.“
„Já nevím, Luciusi.“
„Mohlo by to být tvé poslední zaváhání, Severusi.“
„Dobrá. Přistupuji na vaši dohodu.“
„Věděl jsem, že jsi rozumný mladík, Severusi.“ Vzápětí někdo rozrazil dveře na chodbu. Ven vyšla mužská postava a v šeru chodby si ten muž Mellory naneštěstí všiml.
„Kohopak to tu máme ?“ zasyčel skoro až nenávistně. Mell ten hlas poznala. Lucius Malfoy. Největší grázl na škole. Ze dveří učebny se vynořilo několik dalších postav.
„Mellory Christopherová. A slyšela celý náš rozhovor.“ Pokračoval Malfoy, „to je špatné, Mell poslouchat za dveřmi.“
„Takže, já už radši půjdu.“ Ozvala se nejistě Mellory.
„Půjdeš ?“ Malfoy tázavě zvedl obočí, „Jen ještě moment Mellory.“ Obrovská bolest.
„Co je s tebou Mell ?“ Lily do Mellory šťouchla, aby ji vzbudila. Seděli na hodině dějin čar a kouzel, která se neuvěřitelně vlekla, „Vypadáš, jako by tě někdo zmlátil.“
„To nic.“ Mellory zavrtěla hlavou, „Jenom jsem trochu unavená.“
„Tak dobře.“ Normálně by se Lily nespokojila s tak obyčejným vysvětlením, ale Mell si byla jistá, že právě dlí myšlenkami někde v přítomnosti Jamese Pottera.
Obrovská bolest.
„Včera jsi nepřišla, Mell. To mě mrzelo.“ Znovu obrovská bolest, „Ber tohle, jako varování. Jestli se příště nedostavíš, bude to horší.“ Obrovská bolest.
Mellory podřimovala u oběda ve velké síni, dokud do ní Remus nešťouchl.
„Mell, vypadáš příšerně.“ Obvinil ji.
„Děkuju.“ Zamumlala Mellory a otřela si z tváře rýžový nákyp.
„Co se to s tebou děje ?“
„Nic, jenom jsem strašně unavená.“
„Nevěřím ti.“
„Já jsem opravdu jen strašně unavená.“
„Mellory se mi poslední dobou vůbec nelíbí.“ Podotkl Remus, ve společenské místnosti.
„Mě jo.“ Sirius zíral do zdi.
„Počkej, já to nemyslím takhle,“ brzdil ho Remus, „Chodí, jako duch. Je jako kdyby ji někdo každou noc mlátil. Tohle se mi na ní nelíbí.“
„A do háje.“ Sirius se vzpamatoval. Rychle vyskočil a vyběhl k otvoru v portrétu.
„Kam jdeš ?“ křikl za ním se Remus.
„Na něco jsem si vzpomněl.“ Zněla odpověď.
Obrovská bolest.
„Myslím, že bys mohla i trochu křičet Mell.“ Znovu obrovská bolest, „Mell drahoušku, ty už se vůbec nebráníš…“ obrovská bolest. Pak tma.
„Mellory ! Mell !“ lehké poklepávání po tvářích, „Mell, prober se.“ Otevřela oči. Uviděla nad sebou tak děsivě známý obličej.
„Siriusi,“ vydechla, „Ale já už ti odpustila.“
Komentáře
Přehled komentářů
Už jsem měla strach. Těším se, až své nápady uveřejníš. ;´-)
::_
(Mirime, 21. 10. 2008 15:45)Nebaví mě to ve škole. Ale mam už vymyšlenejch pár kapitolek do budoucna...
Hezké
(Alasëa, 21. 10. 2008 15:03)Ale vždyť je to hezké! Občas se v tom trochu ztrácím, ale to se poddá. To je škoda, že tě to už nebaví.
To jsem si oddychla
(Alasëa, 23. 10. 2008 11:21)