Kapitola 8. - Díza
„Nedokážu si představit, že už se tam nevrátíme.“ Lily zírala z okna vlaku na vzdalující se věže hradu. Mellory si všimla, že se jí po tváři kutálí jediná obrovská slza. James Potter sedící vedle Lily si toho všiml zřejmě také, protože je ochranitelsky objal a něco jí šeptal.
„Co budete dělat o prázdninách ?“ zeptal se po chvíli mlčení Remus Lupin, který vypadal neobvykle sklesle.
„Já budu pracovat.“ Pokrčila Mell rameny, „A budu si hledat bydlení. Nejlepší by to bylo někde v Londýně.“
Mellory pracovala. Koncem července požádal James Lily o ruku a ona mu řekla ano. A svatba se měla konat za měsíc. Mell se bohužel nepodařilo sehnat bydlení a tak stále trčela se svou rodinou. Slunce už začínalo zapadat, když se dole v předsíni rozezněl zvonek. Mellory zrovna stála na schodech. Uslyšela, jak jde táta otevřít. Stála na schodech a poslouchala, kdo by to tak mohl být. Táta vzal za kliku a otevřel dveře. Mell věděla, že za zády má připravenou hůlku. Poslední dobou bylo všude nebezpečno.
Šel znovu po té ulici. Když se dneska ráno rozhodl, bylo to, jako kdyby mu spadl ze srdce obrovský kámen. Uviděl ty dveře. Měkce hnědé s vyřezaným domovním znamením. Pomalu k nim došel a zmáčkl zvonek. Po krátké chvilce mu přišel otevřít postarší muž. Znal ho z té fotografie, kterou viděl u Mellory. Byl to její otec. Měl stejné oči, jako Mell.
„Dobrý den.“ Pozdravil ho.
„Dobrý den.“ Ozvalo se ode dveří. Mellory ten hlas znala až moc dobře. Poslední rok ho dvakrát slyšela ve chvíli, kdy už si byla téměř jistá, že je mrtvá.
„Dobrý den.“ Zněla odpověď jejího otce, „Co si přejete ?“
„Já jsem přišel za Mellory.“
„Moment. Mimi pojď dolů !“ Mellory, celá rudá sešla těch pár schodů do přízemí. Táta to určitě udělal schválně. Zavolal na ni jménem, kterým si říkala, když ještě to správné neuměla pořádně vyslovit. Pravda, že jí tak občas říkal táta, nebo Willy, ale tohle bylo určitě naschvál.
„Máš tu návštěvu.“ Sdělil jí tatínek, jakmile se objevila pod schody. Sirius Black stál ve dveřích s rukama v kapsách a rozpačitě se usmíval.
„Ahoj…“ Mellory nevěděla, co si má myslet. Táta jí stál za zády.
„Ehm…ahoj.“ Pozdravil ji Sirius, „Já jsem si říkal, jestli bys nechtěla někam zajít.“ Mell se instinktivně ohlédla na tátu.
„Jen běž.“ Pobídl ji, „Už jsi dlouho nikde nebyla.“
„Tak jo.“ Přikývla Mellory a vyšla ze dveří. Pomalu se courali ulicí a mlčeli.
„Kam půjdeme ?“ zeptala se Mellory po chvíli, když už jí mlčení připadalo nesnesitelné.
„Byla jsi už někdy na mudlovské diskotéce ?“ Odpověděl jí otázkou Sirius.
„Ne.“
„Kousek odtud je jeden fajn podnik, nechceš tam zajít ?“
„Tak dobře.“
Večer se vlekl. Pokaždé, když už se Sirius chystal to Mell říct, podíval se jí do očí a ztratil odvahu. Neměl s tím zkušenosti. Nikdy se v něčí společnosti takhle necítil. Pak tam pustili ten ploužák.
Mellory se docela bavila. Chvíli tancovala se skupinkou holek, které nikdy před tím neviděla a docela jí to šlo. Jenom jí trochu mrzelo, že Sirius se chová pořád tak napjatě. Zrovna se posadila vedle něj, když zazněly prví tóny ploužáku. Mellory se váhavě podívala na Siriuse, ale pak se za ní ozvalo zakašlání. Když se otočila uviděla kluka přibližně tak starého, jako ona sama. Nevypadal nijak výrazně a ani zdaleka se elegancí nemohl blížit Siriusovi.
„Půjdeš si zatancovat ?“ zeptal se. Mellory kývla. Lepší, než jenom sedět. Když se točili na parketu, viděla, že Sirius je zamračeně pozoruje. Pocítila bodnutí viny.
Sirius seděl a mračil se. Měl se rozhoupat dřív. Teď Mell tancovala s tím ubožáčkem který pro ni přišel. Dokonce ani nebyl vyšší, než ona. Zastyděl se za to, jak moc touží rozbít mu ústa. Písnička odezněla. Mellory se pomalu blížila zpátky ke stolu. Sirius se odhodlal.
Pomalu šla ke stolu. Připadala si, jako pod rentgenem, když si ji Sirius prohlížel. Nečekaně, ještě než k němu stihla dojít vstal.
„Pojď někam, kde nebudeme tak na očích.“ Požádal jí. Odešli tedy ke stěně, kde byly v jedné řadě postavené stoly. Mell se o jeden z nich opřela. Sirius si stoupnul vedle ní a zíral na tanečníky.
„Mrzí mě, že se nebavíš.“ Podotkla Mellory a opravdu to tak myslela.
„S tím si nedělej starosti. Za to můžu já.“ Sirius se na ní upřeně podíval, „Promiň, já jsem tě pozval.“
„Mě to nevadí, ale chtěla bych vědět, co vadí tobě.“
„To není dobrý nápad.“
„Tak proč jsi mě sem bral ? Chtěla bych to slyšet.“
„Dobře. Pravý důvod, proč jsem tak protivný je že…“ na okamžik zaváhal, „Žárlím.“
„Žárlíš ?“ podivila se Mell, „A na koho ?“
„Na všechny.“
„Proč ?“ Neodpovídal.
„Siriusi ? Já to chci slyšet.“ Neodpověděl. Místo toho se na ni podíval smutnýma psíma očima. Chvíli se na sebe dívali. Pak si Mellory uvědomila, že Siriusovi tvář je pořád blíž a blíž. Předešla ho a než mohl něco udělat, políbila ho. Sirius jí její polibek vášnivě oplatil. Zajel mu rukama do vlasů a nechala svá ústa mluvit za sebe. Přitáhl si ji k sobě a náruživě ji líbal. Mellory se od něj na okamžik odtáhla, aby popadla dech.
„Vypadněme.“ Zašeptala. Vyběhli ven a za rohem se znovu začali líbat. Pak se ozvalo prásknutí a oba zmizeli.
Komentáře
Přehled komentářů
Děkuju za koment, fakt moc. Ale na svým si trvám. Z nás dvou to ty umíš psát a já se už teďka nemůžu dočka pokračování hned několika povídek. Tak jako pilná včelička do toho ;o)
Změny????
(Irene, 2. 11. 2008 1:40)
Už se těším!!! Ale má jeden opravdu .... naléhavej dotaz.... Kdy ty změny dorazí...a snimi i další kapča... ;o) Fakt píšeš senzační povídky!!!
Tak se nenech prosit.....a doufám, že pokračování bude co nejdřív..........
Páčko!
....
(Mirime, 29. 10. 2008 17:35)Nojo na nečekané obrátky mě užije. Těšte se na další kapitolu. Budou další dramatické změny...
Hups
(Alasëa, 29. 10. 2008 11:26)Hups, nabralo to poněkud nečekané obrátky, ale tím líp. ;-)
.............
(wocass, 28. 10. 2008 19:06)fíííííííííííííííííííííííííííííííííííííha, to je drsný, ale možná bych to trochu rozepsala... škoda že jsi nebyla na weekendovce... byla sranda
Dík!
(Irene, 2. 11. 2008 19:39)