4. kapitola - Soutěž
Když tam dorazily, bylo tam ticho a prázdno. To se vzápětí změnilo s příchodem pobertů.
„Náázdár.“ Pozdravil Sirius a ležérně se rozvalil do nejbližšího křesla. Quentine s Melindou a Lily seděly na pohovce, kam se vzápětí vměstnal i James. Poslední křeslo si pro sebe zabral Remus. Peter zjevně nevěda, kam se usadit, zůstal stát.
„Ahoj, kotě.“ James položil jednu ruku Lily kolem ramen.
„Dej mi pokoj.“ Odbyla ho a setřásla jeho paži, aby se vzápětí posadila na koberec před pohovkou.
Dopoledne příjemně uteklo a všichni se po dvou hodinách přesunuli do učebny lektvarů. Od první hodiny měla Quentine pocit, že je profesoru Křiklanovi sympatická, i když absolutně nevěděla, proč. Dost často se jí stávalo, že se na ní lidé usmívali. Nevěděla, co má dělat a tak se téměř vždycky usmála zpátky. Jednou jí jeden z jejích spolužáků v Čechách řekl, že to lidé dělají právě proto. Právě proto, že když se na Quentine podívají, ona se hezky usměje.
„Do háje!“ zaklel Sirius, který pracoval naproti Quentine a vytrhl ji tak z přemýšlení. Jeho kotlík se začal nadouvat. Naštěstí pro všechny nevybuchl. Naneštěstí z něj vyrazil vodotrysk jisker, které přeskakovaly po místnosti a zapalovaly i to, o čem by Quentine v životě neřekla, že by mohlo hořet. Studenti se jako jeden muž vrhali pod stoly.
„Uhaste to!“ křičel do nastalého zmatku profesor Křiklan, ale jeho slova neměla žádný účinek. I on sám se vzápětí musel schovat pod katedru, když vybuchly dveře. Quentine, ačkoliv byla otřesená a po prvním výbuchu ji musela Lily strhnout na zem, zareagovala nejrychleji. Bylo třeba zabránit tomu, aby se požár rozšířil po škole.
„Aquamenti!“ vykřikla a mávla hůlkou, kterou, přestože ji to nelidsky bolelo, svírala pevně v ruce. Jiskry, které právě vyskakovaly přes práh, zhasly. Proud vody, který měla vykouzlit, se ale okamžitě změnil v syčící páru.
„Aquamenti!“ zakřičela znovu Quentine a ve dveřích se objevila clona vytvořená z vody. Teď bylo třeba vypořádat se s jiskrami v učebně.
„Aquamenti!“ přidala se k ní Lily a hned několik dalších studentů. Za pár okamžiků bylo po ohni. Profesor Křiklan uklízel trosky a dával do pořádku vybavení. Několik studentů mu pomáhalo. Zbytek se věnoval uklízení kotlíků. Quentine se schoulila do klubíčka a foukala si na popálené ruce. Když z kotlíku vytryskl tekutý oheň, stála, kromě Siriuse, nejblíže ona. Bývala by dostala plný zásah, kdyby včas nezvedla ruce, aby si chránila obličej. Sirius plný zásah dostal. Do břicha. Na ošetřovnu ho právě odnášeli na létajících nosítkách James a Remus a oba dva se tvářili ustaraně. Jinak se nikomu nic nestalo.
„Quentine?“ To se nad ní sklonila Lily, „Není ti nic?“
„Ne, jsem v pořádku.“ Quentine jí věnovala umělý úsměv a honem schovala ruce. Nehodlala dělat hned první den v nové škole potíže, „Jenom jsem se trochu lekla.“ Dodala, když se Lily tvářila nedůvěřivě.
„Ukaž mi dlaně.“ Vyzvala ji Lily.
„A proč?“ zatvářila se Quentine nevině.
„No tak.“ Lily byla neoblomná, „Nedělej ze mě hloupou. Dobře jsem viděla, jak tě to popálilo.“
„Nic to není.“ Bránila se Quentine.
„Dělej, ukaž mi ruce.“ Přikázala znovu autoritativně Lily. Quentine to vzdala a obrátila ruce dlaněmi vzhůru. Lily sykla, „Tak nic to není, jo?“ zeptala se rozzlobeně.
„Slečno Evansová, okamžitě odveďte slečnu Markovou na ošetřovnu!“ profesor Křiklan se podíval v nesprávnou chvíli na nesprávné místo a vypadal zděšeně.
Ošetřovna byla vysoká vzdušná místnost. Kolem stěn stála lůžka s čistě bílým povlečením. Vzadu byly do jedné stěny vsazeny dveře, které působily poněkud zastrčeně a vedly do kanceláře madam Pomfreyové. Na posteli nejblíže k nim ležel Sirius a ošetřovatelka se skláněla nad ním, mumlaje kouzla. Když uviděla přicházet Lily s Quentine, rychle vstala a přešla k nim.
„Tak vy jste taky stála u toho kotlíku?“ zeptala se přísně, „Taková nezodpovědnost! Posaďte se!“ přikázala a začala Quentine prohlížet ruce, „Jakpak se jmenujete?“
„Quentine Marková.“ Pípla dotazovaná.
„Takže vy jste ta nová, že?“
„Ano.“
„Mám v Československu jednu vzdálenou sestřenici. Dělá ošetřovatelku na institutu Pentagramus. Jistě ji znáte.“
„Ano, znám.“ Přikývla Quentine.
„Tak to bychom měli.“ Madam Pomfreyová naposledy zamávala hůlkou a popáleniny na Quentininých rukách zmizely.
„Děkuju.“ Přikývla Quentine a zamrkala, jak ji hojící se rány zaštípaly.
„Pana Blacka vezměte s sebou.“ Požádala ji madam Pomfreyová a mávla rukou směrem k postavě, která se právě zvedala z postele, „Už tak je tu moc často.“
„Quentine!“ vyhrkl Sirius, když jí uviděl. Vzápětí se podrbal vzadu na hlavě a začal se tvářit rozpačitě, „Víš, s tím lektvarem, je mi to moc líto a…“ začal.
„Žíně z jednorožce.“ Přerušila ho Quentine, která už chvíli přemýšlela nad tím, jak se to řekne.
„Ehm, cože?“ Sirius se tvářil nechápavě.
„Žíně z jednorožce,“ zopakovala a usmála se, „Dals tam čtyři místo tří.“
„Quentine! Quentine!“ Lily letěla své spolužačce naproti od portrétu buclaté dámy, který zakrýval vchod do společenské místnosti Nebelvíru a mávala na ní potištěným papírem.
Quentine, která se spolu s Melindou vracela z oběda, nadzvedla obočí.
„Umíš tancovat?“ zarazila se Lily na okamžik. „Ano.“ Přikývla Quentine.
„Musíš mě to naučit!“ vyhrkla Lily zase, jako o překot, „Musíš mě naučit tancovat kvůli tomuhle!“ A nastrčila Quentine před obličej papír, který držela v ruce.
„Taneční soutěž párových dvojic.“ Četla Quentine nahlas, „Kvalifikace proběhne 16.1. a velké finále tří škol již 12.4. Ty se chceš zúčastnit?“
„Ne!“ zavrtěla Lily důrazně hlavou, „Čti dál!“
„U příležitosti obou událostí se budou konat taneční večery s hudbou a občerstvením.“ Dokončila Quentine a začalo jí docházet, odkud vítr vane, „Tebe tam chce někdo vzít?“ zeptala se nejistě. Znovu jí začala docházet slovní zásoba.
„Potter.“ Přikývla Lily a zrudla.
„A tys mu kývla?“ Melinda si vzala od Quentine papír a teď přes jeho vršek vyděšeně zírala na Lily, „Vždyť se hádáte už od prváku!“
„Ne, to ne!“ bránila se nešťastná rusovláska, „Řekla jsem mu, že si to rozmyslím.“
„A co na to on?“ zajímala se Quentine a snažila se neusmívat.
„Řekl, že na mě počká třeba až do soudného dne.“ Lily zrudla ještě víc, „A pak jsme se znovu pohádali.“ Dodala, jakoby na svou omluvu směrem k Melindě, „Tak naučíš mě to?“ obrátila se znovu ke Quentine.
„No, za pokus by to stálo.“ Usmála se ta a zavrávorala, když jí Lily skočila kolem krku.
„Napřed si musíš rozmyslet, jaký tanec se vlastně chceš naučit.“ Nabádala Quentine Lily. Stály proti sobě v prázdné učebně. Byla teď vyklizená a všechny lavice stály kolem stěn.
„Já nevím, co třeba chacha?“ pokrčila rameny Lily.
„Dobrá volba.“ Přikývla Quentine, „Chachu prosím.“ Zakývala směrem ke stařičkému obrovskému gramofonu. Zpoza stroje se vynořila Melinda, která kategoricky odmítla tancovat, nebo se obléknout do sukně.
„A jak mám asi podle tebe vědět, co je to Chacha?“ ušklíbla se na Quentine, když ze země zvedala gramofonové desky.
„Je to na nich napsané.“ Do místnosti vstoupil Remus Lupin a mile se usmíval, „Na mě se nekoukejte.“ Zvedl v obraně ruce, „Já tancovat moc neumím a navíc jsem tu z donucení.“
„Nojo, máš pravdu.“ Přikývla vesele Melinda a probírala se deskami, „Tak…ta Chacha je tady.“ Vložila jednu z nich na tác a přiložila k ní jehlu.
„To je dobrá píseň.“ Za Remusem stáli Sirius Black a James Potter a oba se vyzývavě šklebili.
„A už toho mám dost.“ Lily si dala ruce v bok, „Myslím, že jsme se dohodly, že tohle bude tajné!“
„Já si nemohla pomoct.“ Ozvala se Melinda od gramofonu, jehož klikou právě točila.
„Mel za to ani tak moc nemůže.“ Přidal se na její stranu James, „My jsme to z ní vytáhli. Ne, že by se nějak bránila.“
„Super.“ Obrátila se na něj Lily, „Tak jste se podívali a teď už můžete zase vypadnout.“
„Ne ne.“ Zavrtěl rozverně hlavou Sirius a postrkoval své dva kamarády směrem k lavicím rozestavěným kolem stěn, „Přišli jsme se podívat a přiučit, tak se taky podíváme.“
„Fajn,“ přikývla Quentine, která se už soustředila na takty hudby a rozpomínala se na taneční kroky, „Nevšímej si jich.“
„Co mám dělat?“ obrátila se k ní rezignovaně Lily.
„Udělej krok…“ Quentine už po několikáté za posledních pár dnů balancovala na nejistém ledě své omezené slovní zásoby, „To je jedno.“ Mávla potom rukou, „Dělej to, co dělám já.“
Donutila Lily, zopakovat ještě několikrát základní kroky a pak se postavila proti ní.
„Dej mi ruku na rameno.“ Přikázala. Lily ji poslechla, „Já tě…kruci jak se to řekne…no prostě…já ti budu dělat vůdce.“
„Myslím, že to slovo, co hledáš je vést někoho.“ Ozvala se Melinda od gramofonu, kde právě obracela desku. Hudba se znovu rozezněla.
„Ale tohle není chacha.“ Namítla Quentine.
„Já vím, hned to přehodím.“ Přikývla Melinda zahanbeně.
„Ne, počkej, nech to.“ Zarazila ji Quentine. Pak se obrátila zpátky na Lily, „Tohle je valčík. Nejtěžší tanec, jaký vůbec existuje.“
„Nauč mě ho.“ Zareagovala bez zaváhání Lily.
„Tohle je těžké…“ Quentine se snažila rozpomenout na kroky, „Netancovala jsem to skoro dva roky. Jenom málo kluků o to stojí… Dívej se na mě.“ Zakroužila prázdnou místností, „Bez partnera to vypadá hrozně a taky to určitě tančím špatně…“ zavolala na Lily.
„Co to…“ slyšela, jak se Lily nadechuje a chtěla se otočit a přestat tancovat, aby zjistila, co se děje, ale přesně uprostřed otáčky ji někdo chytil kolem pasu, sevřel její ruku a navedl ji správným směrem do taktu hudby. Někdo. Sirius Black.
„Je to lepší?“ zeptal se a sebevědomě se usmál.
„Já…“ zakoktala se Quentine, „Já…jo. Mnohem.“
„Tak to rozjedeme, ne?“ do teď se točili v rytmu hudby jenom na místě. Sirius nečekal, až Quentine přikývne a zhoupnul se s ní v dlouhé otáčce. Obkroužili celou prázdnou třídu a zastavili se před ztichlou lavicí, na které teď seděla i Melinda s Lily.
„Páni,“ vydechla prvně jmenovaná.
„Tak takhle tancovat se nikdy nenaučím.“ Doplnila ji druhá.
„Vám dvoum to spolu vážně jde.“ Poznamenal James.
„Měli byste se přihlásit do té soutěže.“ Navrhl nesměla Remus.
Komentáře
Přehled komentářů
púo dlouhý době :) ti to komentuju... super, ale valčík je fakt ok :D zato ta cha cha je pro mě občas záhadou :D nebo waltz, ten fakt nechápu :D
-
(Alasëa, 11. 6. 2010 19:26)
Konečně se děj trochu pohnul z místa. :-)
Myslíš, že je valčík fakt nejtěžší tanec? Sice se při něm motá hlava, podle mě je ale jeden z nejlehčích. No, ale to asi bude věc názoru, že? :-)
Re: -
(Midloch, 24. 7. 2010 17:37)
Valčík dá dost práce ani ne tak na naučení jako na pochopení. Mně to trvalo dobrých sedm let. Jinak souhlasím s tím, že jsou tance obtížnější, ze standardních hlavně slowfox.
Největší záhadou jsou pro mě jiné taneční pohyby, ale ty nemají jméno a hlavně to bude mít co společného se mnou. Ne s tím pohybem :-)
......
(wocass, 19. 11. 2010 12:57)