5. kapitola - Hrozba ze tmy 1/2
„Ale proč ne?“ Lily zrychleně dýchajíc jí nezadržitelně doháněla.
„Proč, kruci, tak šíleně utíkáte!“ ozvala se zespoda ze schodů Melinda, „Kdo vám má asi tak stačit, co? Vy dvě svalnatý vyhubliny.“
Quentine měla, co dělat, aby popadla dech k běhu, a když se k tomu ještě měla smát, prostě jí plíce vypověděly službu. Zhroutila se tedy na poslední schod a zacpala si uši. Mezitím už ji doběhla Lily. Něco jí říkala, ale Quentine ji přes prsty v uších neslyšela. Jenom zavrtěla hlavou a Lily to došlo. Rychle jí chytila za ruce a snažila se jí je odtáhnout z uší. Quentine se naklonila dopředu, aby se jí vyprostila, jenomže Lily nestála dost pevně a tak najednou obě dvě letěly dolů ze schodiště.
Kutálely se vedle sebe. Lily měla naštěstí dost rozumu, aby Quentine pustila, takže to nebolelo tak, jak to bolet mohlo. Prolétly šílenou rychlostí kolem Melindy, která stála uprostřed schodů a dopadly vedle sebe na podlahu třetího poschodí. Přímo pod nohy profesorce McGonagallové. Ta jenom pohoršeně našpulila rty.
„Prát se na školní chodbě!“ skoro křičela. Quentine vyděšeně vzhlédla. Nechtěla dělat problémy, „Zrovna od vás dvou bych to nečekala, slečno Evansová a slečno Marková. Že od sebe občas musím odtrhávat prváky a druháky, to bych ještě pochopila, ale že se budou prát i studentky sedmého ročníku! Styďte se. Srážím Nebelvíru dvacet bodů a dostanete obě školní trest! Zítra večer se hlaste u Hagridovy boudy.“ Pak se otočila na podpatku a odkráčela pryč.
„A kruci.“ Pronesla po chvíli Lily. Vyskočila na nohy a pak pomohla vstát i Quentine. V tu chvíli k nim vesele přihopsala Melinda.
„To bylo hustý!“ vypískla nadšeně, „To až budu vyprávět klukům, jak jste se vy dvě praly… ty budou nadšený!“
„Nikomu to neřekneš!“ vyhrkly unisono Lily i Quentine. Pak se obě znovu zhroutily na podlahu v záchvatu křečovitého smíchu.
Trvalo to aspoň pět minut, než se obě mohly zase v klidu postavit a bez pochechtávání mluvit.
„Ale do té soutěže půjdeš, viď?“ udeřila Lily v nestřežený okamžik. Quentine se chytila zábradlí a vyběhla schody. Seshora pak jenom na Lily udělala dlouhý nos.
„Na to zapomeň!“
„Proč ne?“ Sirius Black si s nebývalou vervou skládal oblečení.
„Protože jsem to řekl.“ Zavrčel zvedl pečlivý komínek prádla a chystal se ho přenést do skříně. Přesně v tu chvíli do něj vrazil jeho nejlepší kamarád. Sirius měl Jamese opravdu rád, ale byly chvíle, kdy by ho nejraději roztrhal na kousky. Posbíral oblečení, hodil ho všechno na postel a začal ho znovu skládat.
„Neříkej mi, že se ti Quentine nelíbí.“ James se ušklíbl a rozvalil se na sousedním lůžku.
„Líbí.“ Sirius zvedl složené tričko a nacpal ho zlostně do skříně, „No a co? Po světě běhá holek, co se mi líbí pěkná fůra.“ byl to už skoro týden, co podlehl dojmu a zatancoval s Quentine krátký úryvek valčíku. A od té doby toho téměř neustále litoval. Ne toho tance. To bylo skvělé. Quentine byla…vážně dobrá. Poprvé v životě byl vděčný svým rodičům, že ho donutili chodit do taneční školy. Litoval jenom toho, že se nechal unést před svými přáteli. A ti se rozhodli, že to nenechají jenom tak.
„Tak co ti brání v tom, abyste do té soutěže šli?“ James byl neodbytný. Teď se zahleděl zasněně do stropu, „To já kdybych uměl tancovat, jako ty, na nic bych nečekal a šel bych do toho s Lily. Ona je určitě nejlepší tanečnice na světě…“
„Dupla Quentine na nohu.“ Zchladil ho Sirius, „Viděl jsem to. A taky se neumí pořádně nahnout při otočce.“
„Pro mě je to až moc dobrá tanečnice.“ James se posadil, „Víš, že na koštěti mi to celkem jde,“ ignoroval Siriusův pohrdavý úšklebek, „Ale jakmile jde o tanec, je i to koště lepší, než já.“
„Celkem jde, jo?“ Sirius se pořád šklebil, „Jsi nejlepší hráč za posledních dvě stě let.“
„Odbíháš od tématu.“ Upozornil ho James.
„Dobře. Téma byla Lily.“
„Ne. Téma byla ta taneční soutěž.“
„Tak do toho jdi sám, když tak strašně chceš.“
„Už jsem ti řekl, že kdybych uměl líp tancovat, šel bych s Lily.“
„A já ti řekl, že Lily je asi tak dobrá tanečnice, jako ty.“
„Nemluv o ní takhle!“
„Cože? Nemám říkat pravdu?“
„Ne! Totiž ano! Ne, ona je skvělá!“
„Ne. To teda není. Není skvělá tanečnice.“
„Přestaň o ní mluvit takhle.“
Přesně v tu chvíli, kdy se Sirius zvedl, po něm James skočil. Bylo to, jako ve zpomalených filmech z třicátých let. Bylo to dokonale načasované. V té chvilce totiž dveře pokoje otevřel Peter, aby vešel dovnitř. Raději však rychle uskočil, protože ze dveří se vykutáleli Sirius a James a oba letěli v kotrmelcích dolů po schodech, vzájemně se škrtíc. V polovině schodů srazili Remuse, který po nich právě stoupal nahoru. Ten jediný se ale z jejich klubka dokázal vymotat před tím, než dopadli na zem ve společenské místnosti.
„Hej…“ vyjekl, protože se Sirius s Jamesem ještě pořád prali. Taky to mohlo být částečně proto, že se prali u nohou profesorky McGonagallové.
„Co to má znamenat?“ zaječela, a když si jí ani jeden z těch dvou nevšiml, vytáhla hůlku.
„Impedimenta!“ Oba kluci od sebe odletěli a s drtivou silou každý přistáli v jiném křesle. Sirius se zarazil. Tak tohle bude průser, došlo mu, když viděl, jak se profesorka McGonagallová nadechuje.
Ječela na ně skoro deset minut, než se konečně dostala k tomu, co vlastně chtěla říct. V tu chvíli už scénu pozorovala hezká řádka studentů Nebelvíru, které přilákal hluk. Podle toho, co Sirius vyrozuměl, popraly se toho dne ještě dvě studentky z jejich koleje a profesorka je při tom přistihla. Podle všeho to bylo i na ni moc.
„Copak se všichni studenti mé koleje zbláznili?“ Sirius podvědomě vycítil, že se blíží vyvrcholení a přikrčil se, „Zítra večer nastoupíte u Hagridovy boudy, kde si všichni čtyři odpykáte svůj školní trest! A kromě toho srážím Nebelvíru padesát bodů.“
„Padesát?“ vyjekli James a Sirius unisono.
„To přece nemůžete!“ dokončil Sirius.
„To si pište, že můžu, pane Blacku. Jste dost starý na to, abyste to pochopil.“
„Ale…“
„Padesát bodů za každého z vás dvou.“ Znovu se rozječela, „A ještě slovo a bude to stovka za každého!“ Ještě chvilku si je nasupeně prohlížela. Pak se otočila na patě a odpochodovala otvorem v portrétu. Kolem se ozvalo tleskání a pochvalné bručení i projevy nevůle. Všichni věděli, že James Potter při zápase ve famfrpálu za tři dny vyhraje ztracené body zpátky.
Sirius se zvedl. Školní trest, zítra večer a ještě ke všemu s nějakými dvěma studentkami. Jakoby nestačilo, že mají na den potom sepsat tří stránkové pojednání na obranu proti černé magii. Celý večer bude muset poslouchat hihňání nějakých prvaček, nebo druhaček, kterým přijde, jako idol světa.
Otvor v portrétu se znovu otevřel. Sirius se lekl, že se vrací profesorka McGonagallová, ale byla to jenom Quentine v těsném závěsu následovaná Lily a za nimi se škrábající Melindou. Kdyby jenom věděla, že jsem se kvůli ní porval s Jamesem, pomyslel si Sirius. Nedělal si iluze. V té hádce nešlo o to, jestli je Lily dobrá tanečnice. Šlo o tu pitomou taneční soutěž.
„Já tě neslyším.“ Quentine se obrátila k Lily a couvala teď ke schodům do dívčích ložnic pozpátku, „Neslyším.“ Ostentativně si zabodla ukazováčky do uší.
„Však ty si mě poslechneš.“ Lily po ní skočila, ale Quentine se téměř tanečním krokem uhnula. Bývalo by jí to vyšlo dokonale až na to, že v půlce obloučku vrazila do Siriuse.
„Promiň.“ Vyjekla a trochu znejistěla.
„Copak jsem neviditelnej.“ Zahučel Sirius a ani se neobtěžoval s tím, že by ji podepřel, když po nárazu zakolísala. To zaváhání jí stálo drahocenné vteřiny. Lily jí chytila za obě ruce a strhla jí je k pasu.
„A půjdeš tam. A basta.“ Prohlásila vítězoslavně. Sirius téměř nepostřehl ten pohyb, ale Quentine se v okamžiku vyvlékla Lily ze sevření.
„Jdi do háje.“ Řekla. Sirius tomu nerozuměl, protože to bylo česky, „Nikam nepůjdu. Jsi u nesprávného člověka.“ Tentokrát už zase mluvila anglicky. Když po ní Lily chtěla znovu chňapnout, vyběhla rychle do schodů dívčích ložnic. Lily běžela za ní.
„Co to mělo být?“ zeptal se James trochu udiveně.
„Co já vím.“ Pokrčil Sirius rameny.
„Měl bys to s ní zkusit.“
„S kým.“
„S Quentine. Je to skvělá holka.“ Sirius se k němu otočil zády a začal stoupat o schodech zpátky do chlapeckých ložnic, „Jo a taky jí moc sluší, když mluví česky.“ Pokračoval James, „Postavu taky nemá k zahození a je chytrá a hezká. Tak co bys chtěl víc.“
„Abys zmlknul.“ Zavrčel Sirius a nevěnoval mu ani jediný pohled.
„Znáš mě dost dlouho na to, abys věděl, že to nejde.“ James se ušklíbl. V tu chvíli kolem nich prošli jejich spolubydlící Winston Brokes a Taylor Jonses. Siriuse napadlo, že je vlastně neviděl skoro celý den. Ale pak to pustil z hlavy.
„Hele, já si nedělám srandu.“ Ohradil se Remus právě ve chvíli, kdy si ke klukům přisedala Quentine s Melindou. Zdálo se, že si jich ani nevšiml.
„Jednou se ale přece tvůj malý chlupatý problém bude muset vyřešit…“ namítl zaníceně James, „Takhle to nemůže být na pořád, je to… nespravedlivé.“
„To už zase řešíte toho chlupáče?“ ozvala se Melinda. Všichni zvedli hlavy, jako by se lekli.
„O co jde?“ zajímala se Quentine.
„Remus má špatně vychovaného králíka.“ Usmála se Lily, která si k nim právě přisedla.
„Tak proto jezdíš každý měsíc domů?“ Quentine si to neodpustila. Byla v Bradavicích už skoro tři měsíce a nemohla si toho nevšimnout.
„Ne, kvůli tomu ne.“ Zavrtěl smutně hlavou Remus, „Máma je nemocná. Jezdím za ní. Ostatně dneska odjíždím znova.“
„To je mi líto.“ Quentine cítila, jak rudne. Nebylo jí příjemné se takhle ztrapnit. Ostatní na tom ale zřejmě nic zvláštního neviděli, protože se rozvinula vášnivá diskuze na téma ideální barvy domácího mazlíčka.
„Já si prostě myslím, že modrá je nejlepší…“ Melinda se snažila všechny překřičet, „Tobě přece modrá sluší, ne?“ obrátila se nečekaně na Quentine, „Máš nějaké plesové šaty, ne? Určitě jsou modré…“ Než mohla Quentine odpovědět, vletěly dovnitř sovy s ranní poštou.
Quentine seběhla z kopce a vrazila přímo do Hagrida, který stál v zákrytu za stromem před svou boudou.
„Copak?“ Quentine se zvedala na nohy, když si jí všiml, „Tak to jsi ty na ten školní trest, hm?“
„Jo.“ Přikývla, protože ji nic jiného nenapadlo, „A taky Lily. Už běží.“ Lily seběhla kopec s větším úspěchem, než ona. Přinejmenším zůstala stát.
„Tak pojďte.“ Vyzval je Hagrid, „Kluci už dorazili.“
„Kluci?“ zajímala se Lily.
„James Potter a Sirius Black. Myslel sem, že maj trest společný s váma dvěma.“
Došli za Hagridovu boudu, kde se rozkládala černá stěna stromů. Tam už postávali Sirius s Jamesem a tvářili se oba nerudně. Když uviděli, kdo přichází s Hagridem, James se usmál a Sirius jim s lehkým náznakem úsměvu kývl na pozdrav.
„Tak vy jste se popraly, co?“ Sirius se tvářil, že sotva zadržuje smích, „Škoda, že jsme u toho nebyli.“ Quentine ho šťouchla do břicha a s uspokojením sledovala, jak rychle ucukl.
„Vaším úkolem bude najít mládě jednorožce, které se včera ztratilo v lese.“ Začal Hagrid. Smích je všechny rychle přešel. Hledat mládě jednorožce v zapovězeném lese, bylo doslova, jako hledat jehlu v kupce sena.
„Rozdělíte se na dvě party.“ Pokračoval Hagrid, „Podle toho, co vím, by se mělo zdržovat někde v západní části lesa.“ Sirius se podíval na Jamese. Byl to letmý pohled a Quentine pak přemýšlela, jestli se na sebe vůbec podívali, ale rozhodně byl plný zděšení.
„Fajn.“ Přerušila chvilku ticha Lily, „My s Quentine jdeme.“ Tentokrát už o tom Quentine nepochybovala, James se Siriusem si zcela jistě vyměnili vyděšený pohled.
„Tak to teda ne.“ Prohlásil Sirius spěšně, „S Quentine jdu já a s tebou, půjde James.“
„Já s Potterem nikam do lesa nejdu!“ rozkřikla se Lily.
„Ale půjdeš, bude to mnohem bezpečnější.“ Tentokrát James. Vypadal, že se snaží neusmívat.
„Ale já bych radši šla s Lily.“ Quentine se rozhodla vložit do debaty, „Nic proti, Siriusi…“
„Jo, jasně, já tě chápu.“ Sirius se nevesele ušklíbl, „Ale těm dvěma to asi nedojde.“
„Bezpečnější?“ ječela Lily, „V zapovězeném lese? S tebou?“
„Jo.“ Přikývl rozhodně James, který vypadal rozhodně klidněji, „Se mnou budeš v mnohem větším bezpečí, než s Quentine.“
„A jak jsi na to přišel, ty starej úchyle!“
„Já bych přece…“
„A dost.“ To byl Hagrid, který se právě vrátil ze své hájenky a nesl podivné věci trochu podobné píšťalkám, „Půjde vždycky holka a kluk, abyste se nehádali. To znamená Lily s Jamesem a Sirius s Quentine.“
„Co to máš?“ zeptala se Quentine rychle, protože viděla, jak se Lily nadechuje k dalšímu protestu.
„To sou vábničky.“ Odpověděl jí Hagrid, „Na jednorožce. Ale používejte je málo. Přitahujou i jiný, vo hafo nebezpečnější potvory.“ Pak ještě dodal, jako by ho to v tu chvíli napadlo: , „Kdybyste ho do jedný v noci nenašli, radši se vraťte.“
„Tak jdeme.“ Navrhl Sirius a vzal si jednu v píšťalek. Když vcházeli mezi první stromy, slyšeli, jak se Lily s Jamesem znovu dohadují.
„Lumos.“ Zašeptal Sirius. Quentine to přišlo, jako dobrý nápad a tak rozsvítila i svou hůlku.
„Tak, jak se ti v bradavicích líbí?“ začal Sirius opatrně, „A co Anglie. Užíváš i to hrozný počasí?“ měl pravdu. Dnešek byl jedním z mála dnů, kdy nepršelo ani nebyla mlh. Quentine se mu věnovala rychlý pohled. Nedíval se na ni, jenom zachmuřeně sledoval podrost před sebou. Kolem teď byla úplná tma. Kromě jejich hůlek nebylo vidět ani světlo měsíce, nebo jediná hvězdička. Stromy tu rostly tak hustě u sebe, že bylo těžké mezi nimi projít a nevypíchnout si oko, natož dohlédnout na oblohu.
„Ptáš se mě na počasí?“ zeptala se Quentine po chvilce. Uslyšela uchechtnutí, ale když se na Siriuse otočila – šel teď za ní – už se zase tvářil vážně.
„Máš pravdu. To byl jenom začátek společenské konverzace.“ Odpověděl a stále se na ni nedíval, „Takže třeba, kde ses naučila tancovat?“
„Doma. Maminka tanec miluje a taky jsem chodila do…“ zarazila se, „Nejsem si jistá, jak se to řekne. Prostě se tam se spoustou dalších lidí učíš tancovat.“
„Taneční.“ Napověděl jí, „Říkalas, že je to u vás povinné?“
„To přímo ne. Spíš je to tradice.“
„Tradice,“ zahučel Sirius a překročil kořen stromu, aby se vzápětí otočil a nacvičeným pohybem Quentine pomohl ho přelézt, „Kvůli tradici umím tancovat já.“
„Kvůli tradici?“ zajímala se Quentine.
„Jo. Holky ti už určitě pověděli, co mam za rodinu.“ Tentokrát se na ní podíval, „Při nejmenším Melinda, když jsme se tenkrát viděli prvně v domově.“
„Něco mi řekla.“ Potvrdila to Quentine tichým kývnutím, „Tvoji rodiče prý…“
„Už to nejsou moji rodiče.“ Zavrčel Sirius, „Ale je pravda, že když jsem s tebou tancoval, poprvé v životě jsem jim byl vděčný.“
„Vděčný?“
„Když mi bylo jedenáct, donutili mě chodit do tanečních hodin.“ Pokrčil rameny, „Rád tancuju. Je to dobrý odreagování.“
„Jo,“ přikývla Quentine.
„Jenom mě teď mrzí, že… no to nic.“
„Co? Už jsi to nakousl, tak to dopověz.“ Zastavil se.
„Kluci teď pořád otravujou s tou taneční soutěží, když už to musíš vidět. Za poslední týden mi nedali pokoj.“ Když viděl, jak se Quentine usmívá, dodal ještě, „Kvůli tomu jsem se popral s Jamesem.“ Teď už se Quentine rozesmála. Vykročila napřed, ale po několika málo krocích se otočila a stále se usmívala.
„Víš, kvůli čemu jsem se poprala s Lily?“ zeptala se nečekaně.
„Nevím.“ Přiznal popravdě Sirius. Ani ho předtím nenapadlo o tom přemýšlet.
„Kvůli tomu samému.“ Odpověděla Quentine a on pochopil, čemu se předtím smála. Usmál se taky, „nechtěla dát pokoj.“ Pokrčila rameny Quentine a znovu se rozešla. Sirius popoběhl, aby ji dohonil.
„Už jsme dost daleko,“ pokračovala Quentine, „Co zkusit tu vábničku.“ V tom okamžiku Siriusovi všechny svaly v obličeji ztuhly a on se přestal usmívat.
„To není dobrý nápad.“ Zabručel a rozhlédl se kolem.
„Proč by nám jí jinak Hagrid dal?“ Quentine, která měla dojem, že Sirius měl ještě před chvílí celkem dobrou náladu a teď mu ji něco nečekaně pokazilo, se nehodlala hned tak vzdát.
„Není dobrý nápad,“ rychle se k ní sklonil, takže měl obličej těsně u jejího. Proti své vůli ucukla, „na sebe zbytečně upozorňovat.“ Dokončil, „Zvlášť dneska.“ Pak se otočil a vydal se dál.
„Proč zvlášť dneska?“ Tentokrát to byla Quentine, kdo musel toho druhého dobíhat, „Co je zrovna na dnešku tak zvláštní…“
„Psst.“ Zarazil ji rychlým pohybem Sirius. Když bylo kolem ticho, uslyšela to taky. Kradmé kroky v listí. Ty rázem utichly. Pak se ozvaly znovu, tentokrát blíž.
„Poběž.“ Zašeptal Sirius a chytil Quentine za ruku. Rozeběhli se směrem odkud přišli, veškerá opatrnost byla zapomenutá a oni klopýtali přes kameny a vráželi do stromů, protože ty v té tmě teď byly vidět velmi špatně. Quentine na tom byla ještě hůř, protože ji Sirius táhl za sebou. Teď už bylo to dusání slyšet i přes jejich kroky. Neustále se to přibližovalo. A další zvuk, který Quentine teď zaregistrovala, bylo hlasité funění. Sirius náhle zastavil a Quentine do něho vrazila. Chytil ji pod rameny a bez nejmenší námahy ji postavil za sebe, tak, že ona měla za zády strom. Pak se postavil čelem k rychle se blížícímu dusání.
„Ptala ses, co je dneska za den.“ Řekl chraptivě. Quentine nebyla hrůzou schopná ani se pohnout, natož odpovědět, „Dneska je totiž úplněk. Jestli tohle přežijeme oba ve zdraví,“ pokračoval, „Slib mi, že půjdeme do té taneční soutěže, ano? Aby už dali všichni pokoj.“ Quentine stále neodpovídala, ale chytila Siriuse za ruku ve které nedržel hůlku a pevně mu ji stiskla.
V tu chvíli uviděli, co se to noří z podrostu.
Komentáře
Přehled komentářů
Tak jen tak pro informaci... Hm... nechci tak moc, když bych brala ještě jeden komentář který by se vztahoval k povídce :D Dobře, až to dopíšu, dám to sem, ale ber to, jako půjčku a k dalšímu něco napiš, oki?
...
(Mirime, 18. 8. 2010 17:35)